Frísko

4.10. - 10.10.2007

 

 

Je pro mne potěšující povinnost podávat zprávu o další vydařené návštěvě v naší partnerské škole Marne College Bolsward v nizozemské provincii Frísko. Od roku 1992, kdy kontakty GFP Neratovice a Marne College Bolsward byly navázány, je to už celkově jedenáctá výměna. Za tuto dobu neuvěřitelných 15 let se mnohé proměnilo. Naše země zdevastovaná dřívějším režimem se začala důstojně stavět po boku našich západních partnerů a ukázala, že má co k nabídnutí.

 

I čas a vzdálenosti se mezi námi zkrátily: Dřívějších 19 hodin cesty zájezdovou karosou přes Plzeň a Rozvadov a se zajížďkou přes západ Německa se díky novým dálnicím přes Ústí nad Labem a nově přebudovávaný východ Německa zkrátilo na pouhých 12 a půl hodiny v zájezdovém mercedesu, a to i přes Evropskou unií nařízené delší přestávky na odpočinek pro řidiče! Místo jízdy přes noc teď stačí vyjet z Neratovic v šest hodin ráno a ještě před půl sedmou večer je naše skupina v Bolswardu!

 

Tam už nás před školní budovou očekával „náš“ člověk, profesor Bert Colly, díky jehož neúnavnosti výměny stále pokračují. Jak vidno ze snímku, počasí bylo pěkné a slibné pro další dny:

 

 

Tak ahoj, Berte, už jsme tu! Jak Tě známe, všechno je pro náš pobyt v Holandsku určitě perfektně připraveno. Chvála Tobě, náš Holanďane! Až naši studenti dospějí a zmoudří, Tvoje úsilí rozhodně ocení!

 

 

Naši řidiči ještě po dojezdu zkontrolovali, zda je s naším mercedesem všechno v pořádku a zda správně zaparkovali, ale to už se celá naše výprava přesunula do budovy školy plná napjatého očekávání, jaké bude setkání a domluva s našimi hostiteli.

 

I tady Holanďané zabodovali a tradičně nám připravili malé uvítací pohoštění:¨

 

 

 

Na následujících fotografiích si můžete prohlédnout, jak se naši studenti těšili na své hostitele a jak vypadalo seznamování. Nelze pominout ani paní profesorku Ivu Šafránkovou, která coby nováček ve výměnném programu bez rozvinutějších jazykových dovedností (osud velké většiny příslušníků generace reálného socialismu) sebrala kuráž a osobně jela poznat naše partnery, aby ve funkci třídní profesorky kvarty mohla svým studentům program výměny odpovědně doporučit:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ale to už také nastal čas postupně se rozprchnout do hostitelských rodin. Cesta byla přece jen dlouhá a už to chtělo něco teplého do žaludku a pak taky nutný odpočinek. Bert Colly prozíravě posunul zahájení programu následujícího dne, pátku 5.10. 2007, až na 9 hodin ráno, aby si všichni stačili vydechnout.

 

Ten následující den jsme již tradičně šli do školy zhlédnout výuku. Holandské třídy jsou dost prostorné, a tak nebyl problém rozeslat malé skupiny studentů účastnící se výměnného programu do několika učeben. Tam se naši studenti často aktivně účastnili výuky. Svými znalostmi za těmi holandskými nezaostávají, ale mají značné rezervy v přístupu k nim a práci s nimi. Zatímco Holandsko a celý Západ automaticky sázejí na studentovu vlastní aktivitu a přirozenou tvořivost, u nás se ještě dost sází na dril a nátlak. Potom má náš student pocit, že je neustále k něčemu donucován, že škola není radost z poznávání, že práce není radost z tvoření, ale že obojí je nutné zlo, kterému se je potřeba co nejvíce vyhýbat. Je to nějak i zakořeněno v národní mentalitě. Zatímco hrdinou germánských pohádek je silák, který si vlastním úsilím všechno vydobude, v našich pohádkách to bývá hloupý Honza, který na věci bez úsilí vyzraje nebo kterému štěstí samo spadne do klína. „Bez práce nejsou koláče“, to je přece naše české přísloví, které navzdory tomu, co se u nás děje, platí. Ke cti našich studentů se sluší říci, že se v navštívených hodinách neztratili:

 

 

 

 

 

 

Po návštěvě výuky se všichni účastníci výměnného programu odebrali do jídelního sálu, kde všechny očekávala prezentace o Nizozemsku slovem i obrazem, kterou si naši hostitelé pro nás připravili. Veškerá komunikace se odehrávala v angličtině, vzácněji v němčině. Holanďané jsou velmi dobří aktivní znalci obou jazyků i proto, že holandština je jim oběma blízká.

 

To pomáhá velice i našim studentům, protože si při tomto bezprostředním styku prakticky ověří, že to, co se v hodinách cizích jazyků učí ve škole, funguje i v praxi. Přese všechny výhrady nás jazykářů k přístupu našich studentů k učení rádi konstatujeme, že postkomunistické generace našich lidí už budou mít na rozdíl od generací „reálného socialismu“ svět mnohem otevřenější i díky podstatně lepším jazykovým znalostem, které si osvojí nenásilnou, přirozenou cestou.

 

 

 

 

 

Na výše uvedeném obrázku vidíme promítat na plátno frískou národní vlajku. Není celá, ale detail je vystihující. Vlajka má znázorňovat vodní hladinu posetou nikoli červenými srdíčky, nýbrž červenými květy vodních lilií!

 

Po prezentaci o Nizozemsku a poledním osvěžení se vyrazilo do ulic Bolswardu na prohlídku města. Opět vše bylo dobře zorganizováno. Studenti byli ve smíšených skupinkách, dostali papír s naplánovaným projektem poznávací trasy a samostatně prošli městem od objektu k objektu, bez popohánění a dirigování. Také bylo možno dát si na ulici tradiční pochoutku, nakládané herinky s cibulí!

 

 

 

Celá prohlídka Bolswardu vyvrcholila v místním malém pivovaru Us Heit, kde se vyrábí speciální piva v malém množství a také místní whisky. Pivovarem nás rázně a systematicky prováděl jeho majitel a provozovatel. V Nizozemsku se smí alkohol konzumovat od šestnácti let. Pravda ale je, že Holanďané jsou při své samostatnosti zodpovědní a vědí, co si mohou dovolit, což je dědictví protestantismu, který věřící vedl a vede ke skromnosti, zdrženlivosti a disciplinovanosti. Konzumace alkoholu ve větším množství se rovná v Nizozemsku společenské ostudě, nedej Bože opít se!

 

 

 

 

 

 

Následujícího dne, v sobotu 6.10. 2007, jsme se dočkali velmi sympatického nového prvku v programu, a sice cyklistického výletu po okolí Bolswardu v délce prý 35 km! Jízda byla naprosto pohodová. Počasí nám totiž přálo. Bylo hezky slunečno a terén nebyl nijak namáhavý. Vždyť Nizozemsko je rovné jako stůl, takže nehrozí žádné namáhavé a vyčerpávající stoupání. A přes svou rovinatost nám kraj, kudy jsme projížděli, poskytl nejeden malebný obrázek.

 

 

 

 

Pohybovali jsme se beze spěchu, ale také bez lenošení. Ani jedno z toho se v Nizozemsku nenosí. Naše první zastávka na naší trase byla u farmy vyrábějící sýry. Samozřejmě jsme se tam zastavili i na prohlídku.

 

Majitel farmy a náš průvodce nás již před farmou čekal s malou dcerkou v náručí. Byl to tichý, silný a pracovitý člověk, kterého podle jeho vlastních slov farmaření baví a těší. Těší ho práce venku, a to i v zimě, a tak je otužilý a nemocný nebývá. Oporou je mu jeho rodina, která, jak je ve farmářských rodinách zvykem, se neomezuje pouze na dvě děti jako třeba u nás. Jak nám také řekl, farma byla obnovena po požáru a dnes je její stavba v Nizozemsku typizovaná, prakticky a účelově zařízená. Přesto jsme se tam cítili útulně a pohodlně.

 

 

 

 

 

 

Paní profesorka Šafránková si fotografuje nové přírůstky na farmě. Telátka byla stará jen několik dní.

 

My jsme však pokračovali dovnitř, abychom viděli, jak se vyrábí to, co Holandsko šlechtí – pravý holandský sýr. Existuje ho spousta druhů podle přísad a podle doby uleželosti. Kterýkoli z nich je opravdovou lahůdkou. Inu, v každé končině něco umějí udělat dobře, v Holandsku sýr, u nás třeba pivo, ale i automobily!

 

 

 

 

Po prohlídce farmy jsme pokračovali dál v naší cyklistické pouti. Na další zastávce se nám při konzumaci studeného oběda naskytl pěkný pohled na bývalý mořský záliv Zuiderzee hluboko zasahující do holandského území, nyní, již po více než 70 letech od vybudování hráze Afsluitdijk (ještě o ní bude řeč), sladkovodní jezero nazývané Ijselmeer .

 

 

 

„Bůh stvořil svět, ale Holandsko stvořili Holanďané“, říkají o sobě právem hrdě Nizozemci. V dáli na konci jezera vidíme jeden takový mohutný příklad tvoření Holandska Holanďany: Afsluitdijk, což česky značí prostě „uzavírací hráz“, uzavřel v letech 1927 - 1932 zmíněný bývalý mořský záliv Zuiderzee (česky tolik co „jižní moře“), a to v celkové délce 32 kilometrů! Vlivem dešťů a sladkovodních přítoků se voda takto uzavřeného zálivu postupně vysladila a nově vzniklé jezero dostalo název Ijselmeer, „Ijselské jezero“, podle svého největšího přítoku, ramena delty Rýna nazývaného Ijsel. Tak Nizozemci ochránili velkou část svého dříve dlouhého pobřeží a hlouběji položeného území, neboť rozbouřená voda působila velké záplavy. Myšlenkou přehradit záliv se Nizozemci zabývali už v 17. století. Dnešní jezero má plochu 1250 km2 a maximální hloubku 6 metrů. Kromě zmíněné ochrany před povodněmi přinesla hráz několikerý další užitek: Po její koruně vede dálnice, která významně zkracuje spojení mezi severním územím a Amsterdamem. Část dna zálivu bylo možno přeměnit na zemědělskou půdu. A konečně získalo Nizozemsko i významný zdroj sladké vody, protože kapacita Rýna a ostatních řek potřebám země již nestačí.

 

To jsme si uvědomili při pohledu na tento kus holandské krajiny a pak jsme vyrazili znovu cestou směrem na Bolsward, na které nás čekal další bod programu – volejbal na pláži.

 

 

 

Po volejbalu na pláži jsme se vydali na závěrečnou část naší cesty zpět do Bolswardu. Leč nastojte! Krátce po vyjetí se našemu jezdci Petru Potočiarovi porouchal bicykl, a to tak, že jeho závadu nešlo po cestě odstranit. Navíc ho téměř všichni přehlédli a málem zůstal na silnici s rozbitým kolem úplně sám! Naštěstí coby odpovědnost nesoucí vedoucí jsem si jeho potíží všiml, vrátil se k němu a mobilním telefonem přivolal pomoc. Náhradní kolo nebylo k dispozici, podařilo se jen naložit a odvézt to porouchané, a tak jsme do Bolswardu dojeli po cyklostezkách improvizovaně tak, že Petr si půjčil kolo Lucky Komárkové, kterou jsem pomalejším tempem vezl na svém kole na nosiči! Kousek před Bolswardem nám přijelo naproti auto a pak už to bylo v pohodě. Na fotografování nebylo pomyšlení, byli jsme rádi, že jsme schopni dojet do cíle.

 

Čekalo nás grilování v areálu místní firmy prodávající stavebniny. V nabídce byly hamburgery, kuřecí křídla a marinované vepřové kousky, ale nakonec nejzdravější a nejlepší z toho všeho byly saláty, sýr a pomerančový džus.

 

Takhle to vypadalo po dojezdu:

 

 

 

Po sobotě přišla neděle 7.10. 2007, kdy všichni měli volný program s hostitelskými rodinami. Někdo byl na pobřeží, někdo v blízkém městě Heerenveenu na fotbalovém utkání, někdo na bowlingu. Problémy se nekonaly.

 

Za to v pondělí 8.10. nás čekal Amsterdam. Holandská strana pojala výlet velkoryse a objednala pro všechny účastníky velký dvojplošinový autobus, protože v Amsterdamu by mohly být problémy sehnat parkování pro více vozidel vedle sebe.

 

Tak tedy, vzhůru na výlet!

 

 

 

Co nás čekalo v Amsterdamu? Nejprve návštěva Muzea tropů, kde jsou k vidění umělecké výtvory domorodců z bývalých holandských kolonií, hlavně z Indonésie:

 

 

 

 

 

 

Po prohlídce muzea a jeho rozhodně nevšedních exponátů jsme se přesunuli tramvají k holandské odbočce muzea voskových figurín Madame Tussauds, které se nachází v blízkosti královského paláce v Amsterdamu. Takhle jsme jej mohli spatřit , když jsme k němu dorazili:

 

 

Amsterdamská odbočka muzea voskových figurín Madame Tussauds je menší než v Londýně, ale přesto tam návštěvník objeví mnoho zajímavého. Ke chvále hostitelů se tam dozví i něco z historie Nizozemska a objeví některé jeho významné osobnosti. Voskové figuríny jsou velmi kvalitně provedené a vychází z nich takové fluidum, že občas člověk skutečně prožívá lehké obavy, aby exponát nezaměnil za živého člověka a naopak. Z českých osobností tam nelze spatřit žádnou, ale i tak jsme si přišli na své.

 

 

A tak jsme mohli spatřit nizozemskou královnu Beatrix.....

 

 

........Rembrandta Harmenszoon van Rijna....

 

 

....anebo Petera Styuvesanta,

 

 

..........Vincenta van Gogha,

 

 

......ale třeba i Alfreda Henryho Heinekena, pivovarského magnáta a zakladatele

značky Heineken.

 

 

I zevnitř nás mohl upoutat zajímavý pohled na královský palác!

 

Mnoho dalších osobností by stálo za zmínku a fotografii, ale opusťme nyní voskové figuríny a pojďme k dalšímu programu, který na nás ten den v Amsterdamu čekal. A to nebylo nic menšího než projížďka ve člunu po amsterdamských kanálech, které se návštěvník Amsterdamu hned tak nenabaží.

 

 

Opouštíme muzeum voskových figurín a míříme k přístavišti výletních člunů.

 

 

A jsme tam a za chvíli vyrážíme!

 

 

 

Každý si projížďku užíval po svém......

 

 

 

 

 

 

Ale hlavně ze člunu, ne pouze v něm, bylo co vidět!

 

 

Kostely, paláce, mosty, plavidla....

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po projížďce po amsterdamských kanálech jsme vyrazili na večeři do italské pizzerie a po procházce nočním Amsterdamem už následovala cesta zpět do Bolswardu:

 

 

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

Následovalo úterý 9.10. 2007, které byla naši posledním celým dnem stráveným v Nizozemsku. Neslo se ve znamení mělkého, tou dobou už chladného nizozemského wattového moře – Waddenzee. Watty nejsou jenom jednotky elektrického výkonu, tímto slovem se také označují přílivové plošiny u nizozemského pobřeží, které jsou za přílivu zaplavovány mořskou vodou a za odlivu jsou opět obnažovány. V nesčetných případech „vyhnali“ Nizozemci moře z těchto plošin za hráze a získali tak další úrodnou zemědělskou půdu. Wattových ploch přiléhá k nizozemskému pobřeží ještě velké množství a jsou chráněny pro svou jedinečnou flóru, faunu i jako útočiště a zdroj potravy pro migrující mořské ptactvo. Watty také překvapivě slouží i milovníkům zvláštního druhu turistiky, jak bude bohatě dokumentováno později. Nejprve jsme však vyrazili do přímořského městečka Pieterburen, kde se nachází centrum ochrany a péče o mořské tuleně.

 

 

 

 

 

 

Kromě tuleňů, jejich krmení a ošetřování jsme se mohli seznámit i s jejich způsobem života i civilizačními vlivy, které je ohrožují, lodní dopravou počínaje a znečišťováním jejich prostředí konče. Tato mapka ukazuje, jak a odkud se nečistoty dostávají ze souše do moře a do potravního řetězce živočichů, jehož článkem jsou i tuleni.

 

 

Po absolvování prohlídky centra spojené se zhlédnutím naučného filmu jsme centrum ochrany v Pieterburen opustili a vydali se na jednu z nejbizarnějších turistických výprav, o které jsem se již zmínil dříve a kterýžto zážitek umožňuje zvláštní zeměpisná poloha Nizozemska na březích wattového moře.

 

Následující část reportáže vydá na jednu delší samostatnou kapitolu. Co je k takové výpravě po wattech potřeba? Hlavně, jaké oblečení? Inu, nic mimořádného, je nejlépe mít oblečení starší a obnošené, starý teplejší svetr, kalhoty, které se dají vykasat, ale na nohy je bezpodmínečné potřeba si obout obyčejné plátěné kecky! Kdo chce stanout přímo až tam, kde Nizozemsko končí či z opačného pohledu začíná, musí mít smysl pro humor a exotiku a nesmí se leknout nějakého toho bláta a trochy chladné vody! Potom je schopen prožít nevšední zážitek, který umožňuje jenom wattová turistika. Protože by člověk neznalý terénu a přílivového režimu wattů mohl přijít zbytečně do maléru, je každopádně dobré mít s sebou zdatného průvodce, jako byl třeba ten náš:

 

 

Tak, a když jsme ho tu měli, bylo se potřeba také náležitě připravit a obléci se v podobném žádoucím stylu:

 

 

 

 

To by tedy bylo. Považte, suchá zem Nizozemska, dá-li se to tak nazvat, končí tam, co je ten šedě a červeně dlážděný val. Copak je asi za ním?

 

 

Za přílivu mořská hladina, za odlivu pás wattové vegetace a za ním? Jen počkejte!

 

 

Tak kudy to vezmeme? Poslední detaily před vyražením do terénu.

 

 

Támhle tudy půjdeme, jenom 8 kilometrů, je to po rovině, tak to půjde jako nic!

 

 

A jde se!

 

 

Támhleta skupina to taky zvládá, tak proč ne my?

 

 

Zelený pás končí. Uvažte si tkaničky bot kolem nohou, ať vás tuhé přilnavé bláto nevyzuje! Hlavy vzhůru a „furt se jde!“

 

 

A kam že se to „furt jde?“ Inu, do tuhého!

 

 

Zatím je v botách ještě sucho...

 

 

...ale dlouho už to asi nevydrží...

 

 

...a tady u těchhle kůlů už máme všichni v botách mokro, je to nepříjemné...

 

 

...a tady o pár desítek metrů dál už to začíná být ten pravý zážitek pro wattového turistu...

 

 

Ohlédněte se! Ten kus země má svoji zvláštní krásu!

 

 

Jinudy než vodou už to nejde, pravá extáze začíná!!

Podívejte se, jak si ji bezvadně užíváme!

 

 

 

 

 

 

V dálce už se rýsuje pobřeží fríského ostrova Schiermonnikoog, ostrova, který se, představte si, působením moře a větru zvětšuje, ale tam až nepůjdeme. Je čas vyrazit zpět zpáteční trasou. I tam jsou místa, kde wattový turista zažívá jedinečné a neopakovatelné pocity. Vzhůru tedy za nimi!

 

 

A už jsme u dalšího vodního kanálu, který vytvořila příroda. „Voda tu proudí,“ volá na nás průvodce, „pojďte se přesvědčit, jak je ten proud silný!“

 

 

A my samozřejmě jdeme! Během procházky jsme stačili vyspět ve správné wattové turisty a něco takového si rozhodně nenecháme ujít! Však jsme si za svoje výkony nakonec vysloužili uznání a čestné diplomy!

 

 

A bylo by více podobných snímků, ale k vykreslení našich zážitků v terénu to už bude stačit. Každopádně máme být skutečně na co pyšní: Vlastníma nohama jsme stanuli na místech, kde Nizozemsko končí (anebo začíná) a důkladně jsme takovými místy prošli. V hodinách zeměpisu budeme moci excelovat a říci: Ano, nizozemské watty známe, byli jsme tam přímo osobně a ne jen prstem po mapě!

 

Teď už ale zpátky k autobusu!

 

 

Jsme skoro tam, ale napřed se ještě umýt převléci!

 

 

I na tuto potřebu se tu pamatuje a pro wattové turisty tu je zařízena jednoduchá umývárna.

 

 

Komu nestačí umývárenský žlab, ten tu má k dispozici celé jezírko. Věřte nebo ne, ale našlo se pár takových, kteří do něj skočili rovnou oblečení! Bohužel autor této reportáže zrovna neměl fotoaparát při ruce.

 

A to je pro tentokrát z Nizozemska téměř vše, program tím skončil. Následujícího dne, 10. 10. 2007 kolem deváté ráno jsme se spolu rozloučili. Rozloučit se s námi přišli i někteří rodiče z hostitelských rodin:

 

 

A teď jsme na řadě my. Budeme se snažit Holanďanům oplatit pohostinnost příští rok v květnu, a to, jak bylo předběžně dohodnuto, od 13.5. do 18.5. 2008! Spolu s tímto skupinovým programem se předpokládá také konání programu individuální výměny pro dva až tři studenty z obou partnerských škol po celkovou dobu jednoho měsíce!

 

 

Ještě zamávání a poslední záběr z autobusu a pak už vzhůru zpět domů. Přece však nás čekal ještě jeden bod programu, který jsme si zařídili sami, a to prohlídka Remarquova mírového centra v německém městě Osnabrücku.

 

 

Je krátce před polednem a tady jsme na cestě od osnabrückéko dómu svatého Petra směrem k osnabrücké radnici a k Remarquovu muzeu, kde jsme si objednali prohlídku v angličtině.

 

 

Muzeem nás prováděl a o Remarquovi nám vykládal pracovník osnabrücké univerzity pan Martin Siemsen, který nám věnoval pro naši školu i několik knih o Remarquovi a mírových autorech v němčině a angličtině.

 

 

Návštěva Remarquova muzea byla pro naše studenty rozhodně poučná, i když se během ní nevěnovali pouze Remarquovi a jeho kulturnímu a literárnímu odkazu. Nicméně informace, které získali, jsou v jejich paměti uloženy a až nadejde jejich čas, vynoří se na povrch a poslouží svému účelu.

 

 

Z očí do očí si tu hledí Remarque se svým věrným čtenářem.

 

 

Ještě nějaká ta rychlá fotka před odjezdem.....

 

 

...... a ještě nezbytný pohled na historickou radnici, kde byl dojednáván „vestfálský mír“, .....

 

 

... a pak už jen stovkami kilometrů Německem domů. Autobus před dómem sv. Petra už čeká na své pasažéry , které ještě před půlnocí téhož dne dopraví do milovaných Neratovic s jejich excelentním Gymnáziem Františka Palackého!

 

Tradiční tečka, autorův podpis a další pozvání do Holandska na závěr:

 

Zájem holandské strany o pořádání výměn stále trvá, což je pro nás velmi dobrá zpráva! Neváhejte, přehodnoťte svoje priority, zanechte „domabylství“ a pojďte coby mladí studenti vyrazit za poznáním, které se vám navíc díky ochotě holandských rodin a dotacím z krajského úřadu nabízí za opravdu výhodnou cenu.

 

Nejen že si prakticky procvičíte cizí jazyk, který se ve škole učíte, ale získáte rozhled, zkušenosti a zážitky, které vás obohatí a v životě vám pomohou k dalšímu duševnímu růstu!

 

Na to přísahají a zvou vás profesoři Ivana Šafránková, Bert Colly a Luboš Renka.

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-