FRÍSKO

9.10.–15.10.2008

 

Osmnáctý školní rok za dobu existence GFP Neratovice a šestnáctý rok našich kontaktů s Marne College Bolsward přinesl mezi našimi partnerskými školami již 12. ročník skupinových studentských výměn, což je jistě slušná bilance. Čtyřiadvacet našich studentů se opět vydalo zájezdovým autobusem na 878 km dlouhou cestu na severozápad Evropy, tam, kde dříve evropská pevnina přestávala existovat, tam, kde se pracovité národy Frísů a Nizozemců postaraly o její rozšíření. I naši studenti se rozjeli do jejich země poznat jejich přičinlivost, neúnavnost a odhodlanost, které nám mohou sloužit za vzor při opětovném hlubším začleňování českých zemí do evropského prostoru, kam ostatně svou kulturou a hospodářstvím po většinu své historie patřily.

Doba koní a kočárů již dávno minula, a tak tedy vzhůru na dálnici! Třináct hodin cesty není maličkost, ale zvládnout se to dá a musí, že pane Štěpánovský?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jestliže řidiči dokáží po takovou dobu řádně pracovat a své cestující na místo určení bezpečně dovézt, to by bylo, aby studenti nedokázali tak dlouho lenošit!

 

 

Jenže se chtělo spát a nebylo to pohodlné, a tak nějaká ta zastávka na protažení byla rozhodně nutná:

 

 

 

 

Na dálnici v Německu nás potkalo několik zdržení, a proto jsme do Bolswardu dorazili až za tmy. Takhle nás uvítala budova školy našich partnerů:

 

 

A takhle pro změnu naši partneři – holandští studenti, jejich rodiče a učitelé:

 

 

 

 

 

 

 

K našim letitým věrným pomocníkům a průvodcům patří profesor fyziky Piet Mollema, u něhož bydlel kolega Petr Palička.

 

 

Úlohu hostitele, tentokrát v případě našeho studenta Šimona Hrábka, na sebe znovu vzal usměvavý Jaap van der Veen, který na GFP strávil 14 dní v rámci individuální výměny v květnu 2007, stejně jako jeho sympatická spolužačka Femke Dijkstra, která je na dalším obrázku se svou maminkou. Oba tito holandští studenti vykonali na naší škole svůj poctivý díl práce při propagaci své země a partnerských výměn mezi GFP a Marne College, což se příznivě odrazilo na zájmu našich studentů o další výměny.

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

Další den, pátek 10.10.2008 nás dopoledne zastihl znovu v budově Marne College, tentokrát však již jako účastníky exkurzí ve vyučovacím procesu. Zde je pár školních momentek z tohoto dne:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po zhlédnutí výuky nás čekala v sále školní jídelny prezentace o Nizozemsku, Frísku a Bolswardu, kterou si připravili naši hostitelé. Na její úvod nás všechny přivítal ředitel Marne College pan Jurjen Hiemstra, který je na snímku vpravo. Mikrofon ovšem třímá duše výměnného programu, „náš Holanďan“ Bert Colly:

 

 

Zde následují některé základní údaje o provincii Frísko a také fotografie dvou přičinlivých studentů, kteří nás celou prezentací provázeli:

 

 

Prezentace byla dobrá, a tak se obecenstvo nenudilo:

 

 

Po prezentaci následovala procházka po pamětihodnostech Bolswardu, kterou bylo možno využít také k potřebnému občerstvení. Nejen příjemná pastva pro oči, jako jsou úhledné měšťanské domy, historická radnice, protestantský a katolický kostel! Takový nakládaný slaneček s cibulí, to je panečku přece taky delikatesa! Hlavně pořádně zaklonit hlavu, protože jinak bez talíře a příboru nemá člověk šanci!

 

 

 

 

 

 

 

Národní hrdost Holanďanů a Frísů je přirozená, samozřejmá a neantagonistická. Frísů žije v Holandsku asi 400 000. Zároveň se cítí být i Holanďany, a tak fríská vlajka může svobodně vlát v jednom větru na témže domě svorně s holandskou, a to i přesto, že se zrovna nekoná žádný státní svátek:

 

 

Tak, jako všechny cesty prý vedou do Říma, vedly všechny prohlídkové cesty v Bolswardu neomylně do místního malého pivovaru „Us Heit“, což ve fríštině znamená „Náš táta“. Pivo, které se tu vaří, je vyrobeno pečlivě a s láskou, žádná masová produkce odporných rychlokvašených a unifikovaných „eurolagerů“ se tu netrpí. Roční produkce pivovaru je jen asi 5000 hektolitrů, ale je to pivo lahodné a náležitě silné, které je lépe upíjet jako víno!

 

 

Majitelem a provozovatelem pivovaru je pan Aart van der Linde, který nás svým podnikem osobně provázel a poskytl nám odborný výklad ohledně technologie výroby i fungování zařízení. Na následujícím snímku je zachycen v družném rozhovoru s Bertem Collym krátce před zahájením exkurze:

 

 

A pak jsme viděli to, co v každém správném pivovaru musí být. Kdo ví, zda se tu některý ze studentů neinspiroval natolik, že si pivovarnictví zvolí třeba i za svou životní dráhu! Konkurence je tvrdá, ale práce je to pěkná a navíc díky dávným tradicím vnukne člověku i profesní hrdost!

 

 

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

Sobota 11.10.2008 byla oproti programům v dřívějších letech věnována návštěvě hlavního města Nizozemska – Amsterdamu. Program měl v podstatě čtyři body: návštěvu Domu Anny Frankové, návštěvu muzea voskových figurín, projížďku po městských kanálech a večeři v pizzerii.

 

 

 

Příběh, který se odehrál během 2. světové války v jednom amsterdamském domě, který se dnes nazývá „Anne Frank Huis“, nám v mnohém připomíná válečné osudy židovských občanů v naší zemi. Zde máme snímek místa, kudy se do Domu Anny Frankové vstupuje:

 

 

V Domě Anny Frankové není dovoleno fotografovat. Následující fotografie proto pochází z amsterdamského muzea voskových figurín, kde se to smí:

 

 

Je tu Anna Franková, židovská dívka pocházející z Frankfurtu nad Mohanem, která se s celou svou rodinou a několika přáteli dlouho tajně ukrývala během války před německým gestapem v zadním traktu tohoto domu. V období plném nejistoty, omezeného pohybu, napětí a strachu si psala deník. Ze všech osmi osob, které se v domě ukrývaly, přežil pouze její otec, který Annin deník po svém návratu po válce objevil a vydal tiskem. Byl přeložen do mnoha jazyků, samozřejmě i do češtiny.

 

Právě muzeum voskových figurín bylo naše druhé amsterdamské zastavení. Cestou k němu jsme míjeli královský palác:

 

 

Jak vidno, počasí bylo opravdu krásné. Však jsme si ho užili později při projížďce po kanálech. Nyní ale byl čas vyhrazený pro spatření figurín významných osobností:

 

 

Čestné první místo, jako Řekové na olympiádě, si zasluhuje zakladatelka celého podniku Madame Tussaudová.

 

 

Máme tu ale i zakladatele jiného podniku, který pro svou hrůznou nelidskost nepřetrval, a tak není divu, že je vedle něho symbolicky umístěn také jeho zrušitel, nositel Nobelovy ceny míru. Soudnému člověku žijícímu v českých zemích jde jen těžko na rozum, že stále ještě tak velké procento jeho spoluobčanů je dosud ochotno dát svůj volební hlas následovníkům „génia“. Inu, vulgární, přízemní materialismus, bezpečně zahnízděný v jejich vyprázdněných myslích, je, jak se evidentně jeví, ještě silnější motivací než materialismus dialektický!

 

Naštěstí ale nechybí podobizny takových osobností, jejichž spatření člověku dodá naději, víru a povzbuzení…

 

 

 

 

… ba i pobavení:

 

 

 

 

Doba vyhrazená prohlídce voskových figurín vypršela a nastal čas přemístit se k nástupišti pro vyhlídkové čluny. Cestou jsme minuli impozantní budovu amsterdamského centrálního nádraží:

 

 

A tady už nastupujeme do jednoho z vyhlídkových člunů:

 

 

Na palubě nás vítá kapitán…

 

 

a šéf celého podniku:

 

 

A už vyrážíme na vyjížďku! Počasí bylo krásné, a tak na kanálech bylo jaksepatří živo!

 

 

 

 

 

 

Naše výprava však spíš potřebovala menší odpočinek:

 

 

 

 

 

Z vyhlídkového člunu bylo možno pořídit pár zajímavých záběrů:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po absolvování vyhlídkové jízdy se naskytlo ještě dost dalších příležitostí pořídit pár typických obrázků každodenního Amsterdamu:

 

 

 

Jízdní kolo je v centru Amsterdamu, na rozdíl třeba od Prahy, běžným a poměrně rychlým dopravním prostředkem:

 

 

 

Následující obrázek se týká jedné typicky holandské architektonické zajímavosti: Šikmo nakloněné čelní zdi domů holandských obchodníků nejsou dokladem neumění holandských stavitelů, naopak, jsou dokladem jejich praktičnosti. Zboží se do horních pater domů dopravovalo nikoli dveřmi a po schodech, to by tedy byla dřina, nýbrž se vyzdvihovalo venkem po kladkách a dostávalo se dovnitř či ven velkými okny, a tak se šikmostí stěny zabraňovalo jejímu otlučení. V horní části domovního štítu jsou dobře vidět háky kladek:

 

 

 

 

Den se nachýlil a dokonce i holandský žaludek navyklý na každodenní šetrné konejšení hlásil svému ústředí, že místo lehkých sendvičů a kávových průplachů už je konečně čas na pořádný žvanec! V tomto ohledu velmi dobře posloužila pravá italská pizzerie.

 

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

Neděle 12.10.2008 byla volným dnem, kdy naši studenti vyráželi za zábavou a poznáváním se svými hostiteli a novými známými. Náročný program předchozích dní si žádal zvolnit tempo, oddechnout si a nabrat síly, což poklid fríského venkova a mořského pobřeží velmi dobře umožňuje:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

Předchozí den odpočinku se moc hodil, protože hned následující den, v pondělí 13.10.2008 nás čekal dost dlouhý cyklistický výlet. A šlo se na to pěkně zostra! Mlha nemlha, deštík nedeštík, jede se! A ne zrovna ledaskam, nýbrž přímo k Afsluitdijku, uzavírací hrázi, která chrání velkou část holandského pobřeží před útoky moře, ale také do městečka Makkum:

 

 

 

 

 

 

Naše skupina byla velká, a tak se rozdělila na dvě poloviny. První navštívila místo, kde začíná hráz Afsluitdijk. Nachází se tam opevnění z druhé světové války, které mělo chránit nizozemské území před útokem z moře. Dnes se v jeho objektech nalézá muzeum dokumentující, co se tam tehdy dělo:

 

 

Podobně jako Československo mělo i Nizozemsko velmi dobré vojenské ochranné betonové pevnosti na svých strategických místech. Zde je máme v jejich současném stavu, kdy slouží jako památné objekty, se zachovaným dobovým vybavením:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

K nezbytnému vybavení bunkrů v bojových podmínkách patřily i provizorní přenosné toalety:

 

 

 

 

 

Naše prohlídka se chýlila ke konci, naše dojmy byly podobné těm, které člověk zažívá při návštěvách našich pevností jako je Hanička nebo Dobrošov. Na rozdíl od Čechoslováků Nizozemci použili své pevnosti v boji. Německý agresor v souboji s nimi nebyl příliš úspěšný, a tak se uchýlil k hrubému, brutálnímu zastrašování: Bombardoval bezbranné civilní čtvrti Rotterdamu s pohrůžkou, že pokud Holanďané odmítnou kapitulovat, bude bombardování Rotterdamu pokračovat. Dlužno dodat, že nacistické Německo se později dočkalo od spojenců obdobně kruté a strašlivé odplaty v podobě promyšleného likvidačního bombardování Hamburku a Drážďan.

 

Mezitím si druhá skupina užila mírumilovnější program, a sice projížďku na člunu po místních vodních cestách v oblasti městečka Makkum:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po skončení tohoto bodu programu bylo třeba se vydat na další cestu. I během ní byly výhledy na holandskou krajinu stále pěkné:

 

 

 

 

 

Obě skupiny se podle předem připraveného plánu setkaly v městečku Makkum na mořském pobřeží, kde nás čekal odpočinek, přátelské zápasy v míčových hrách a na večer grilovačka!

 

 

 

Někteří z našich studentů se nechali inspirovat krásným počasím a pokusili se zaplavat si v moři:

 

 

 

 

Ale ouha, nešlo to, moře je tu mělké a sahá sotva ke kolenům! A tak zbyl jen fotbálek na pláži:

 

 

 

 

 

Cyklistické stezky jsou v Nizozemsku vzorně upravené a bezpečné, a tak se po večerním grilování dostali všichni v pořádku domů na svých bicyklech. Další den nás čekalo hlavní město Fríska – Leeuwarden.

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

V Leeuwardenu, hlavním městě Fríska, nás další den, v úterý 14.10.2008 čekala dvě muzea. T první z nich bylo muzeum světa za železnou oponou, kde byly vystaveny fotografie autorů ze zemí dřívějšího „socialistického tábora“, které sice byly pravdivé a výmluvné, jenže, jak bylo běžným zvykem v režimech „socialistické demokracie“, bylo je zakázáno zveřejňovat. Sice se svou výpovědí naprosto slučovaly se zobrazovanou skutečností, za to se neslučovaly s míněním a filozofií vládců, neboť míra „svobody“ projevu umožňovala autorům zobrazovat jenom „dobré“ a „ještě lepší“:

 

 

 

 

 

 

Dlužno dodat, že na řadě fotografií se vyskytovaly i krátké texty manifestačních pouličních nápisů a hesel na transparentech, a to například ve slovenštině, polštině, ruštině, ale i češtině, které jsme našim vděčným průvodkyním, z nichž jedna je na snímku výše, mohli poměrně lehce přeložit a tím hlouběji pochopit smysl vystavených fotografií.

 

Po muzeu fotografií ze zemí za dřívější železnou oponou jsme se přemístili do muzea přírody, zejména té, která se nachází pod vodními hladinami:

 

 

 

 

V leeuwardenu mají ještě jeden unikát – šikmou kostelní věž! Není sice tak slavná jako ta v Pise, ale nakloněná je tedy dost:

 

 

 

K tomu jedno malé srovnání téměř na konec programu:

 

 

Leeuwardenskou vzpomínkou na šikmou věž v Pise se naše holandská část výměnného programu prakticky uzavřela. Zbýval už jen poslední večer a následující den cesty domů.

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

Středa 15.10.2008, tři čtvrti na devět ráno – čas loučení a odjezdu:

 

 

 

 

Poslední společná fotka, poděkování našim hostitelům za srdečnou pohostinnost a ujištění, že jsme si dobře vědomi naší povinnosti jim jejich pohostinnost oplatit. Datum už je známo – holandská skupina přijede na jaře příští rok, a to 15.5.2009 a pobude u nás do 20.5.2009! Je na nás připravit jim zajímavý program!

 

A pak už, unavení ale spokojení, jsme vyrazili domů přes Německo, kde nás kolem poledne čekala ještě jako obvykle hodina v Osnabrücku. Pochopitelně jsme tradičně popatřili na historickou radnici, kde v roce 1648 švédská delegace Českému království příliš nepomohla. Za to, že se vzdala požadavku podpory náboženské reformace a protestantismu v českých zemích, údajně přijala od rakouské strany „kompenzaci“ ve výši 600 000 zlatých…

 

 

Kroky těch, co měli zájem, vedly opět do muzea E. M. Remarqua:

 

 

Zaujala nás například fotografie mladého Remarqua, který coby student gymnázia narukoval rovnou na bojiště první světové války. Kdo ovládá němčinu, může si i přečíst, co o něm napsal ve svém dopise Georg Middendorf, jeden z jeho spolubojovníků:

 

 

Remarquovy zkušenosti z válečných hrůz v knize „Na západní frontě klid“ mu přinesly světovou popularitu:

 

 

Zajímavá je i fotografie Remarquova tatínka, který si čte recenzi synovy knihy „Vítězný oblouk“. Fotografie pochází z konce 40. let:

 

 

S Osnabrückem jsme se rozloučili pohledem na místní románský dóm, jehož věže se pro tentokrát zahalily do úhledného lešení:

 

 

Naše poslední zastavení v Německu na dálnici se také odehrálo na poměrně zajímavém místě:

 

 

V místech, kde je nyní dálniční motorest, se dříve přejíždělo „od zlých Němců k hodným“ – byl tu totiž hraniční přechod z Německé spolkové republiky do bývalé Německé demokratické republiky. Zachovaná strážní věž s pozorovatelnou je výmluvným památníkem dřívějších časů.

 

A to byla také poslední zajímavost na naší cestě, kterou jsme v pořádku zakončili 15.10.2008 kolem 23. hodiny v Neratovicích, a to, jak vyplývá z odevzdaných dotazníků, ke všeobecné spokojenosti všech účastníků. Zbývá ještě obrazový podpis autorů fotografií. Jsou jimi:

 

 

Profesor Petr Palička…

 

 

… a profesor Luboš Renka.

 

 

 

Naše velké poděkování za perfektní zorganizování celého poznávacího programu v Nizozemsku si bez jakékoli pochyby zaslouží náš dlouholetý a neúnavný přítel a partner profesor Bert Colly.

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

A jako vždy na závěr tu chceme uvést, že naše partnerská nizozemská škola má zájem o další ročník výměny. Proto využíváme i této příležitosti k tomu, abychom pozvali další zájemce z řad našich studentů k prožití této zajímavé a přínosné životní zkušenosti. Svět je nám otevřený, pojďme ho tedy poznávat! Zároveň si při tom rádi a s hrdostí uvědomíme, že i naše země má co nabídnout. Pod toto pozvání se zcela vážně a ochotně podepíší Bert Colly, Petr Palička a Luboš Renka.

 

-o-o-o-o-o-o-o-