FRÍSKO 15.10. – 22.10.2010

Tato textová a obrázková reportáž podává zprávu o první, holandské části celkoně již čtrnácté konané výměny mezi GFP Neratovice a Marne College Bolsward. Tentokrát byl náš pobyt o jeden den delší a obohacený o mimořádnou dvoudenní exkurzi obou studentských partnerských skupin v Bruselu, hlavním městě Belgie a zároveň sídle Evropského parlamentu a Evropské komise. Posledně jmenovaná instituce byla jedním z cílů této naší exkurze, ale vezměme raději vše po pořádku tak, jak se události sběhly:

 

 

Naši dopravu na místo konání opět zajišťovala osvědčená společnost Interbus Praha. Celkový počet účastníků obou našich skupin byl tentokrát 54 osob, a tak nám musel posloužit autobus s větší kapacitou. Tenhle exemplář na snímku přepravuje mimo jiné i Českou filharmonii! A zde jsou taši řidiči, pan Miroslav Černý…

 

 

...a pan František Štěpánovský:

 

 

Hlavní osazenstvo busu bylo optimistické…

 

 

...ale časem se dostavila únava a touha po větším pohodlí:

 

 

Muselo se využít i to málo, co autobus tělu skýtal:

 

 

Nečetné zastávky přišly vhod:

 

 

Jinak pořád jen auta a náklaďáky až do večera:

 

 

Nicméně večer nás již zastihl v pořádku na místě určení, tedy v budově Marne College v Bolswardu. Vše je připraveno k našemu uvítání i s naší státní vlajkou, což je milé, nezlobíme se, i když je vzhůru nohama:

 

 

Malé pohoštění je také příjemné:

 

 

Začalo probíhat seznamování hostitelů s hosty. Hostitelem paní profesorky Lebedové byl holandský učitel historie pan Hans van Vetlhoven:

 

 

Ještě pár fotek z prvních setkání:

 

 

Následující foto je ovšem už z dalšího dne, soboty 16.10., kdy jsme se společně vydali autobusem do přírodní chráněné oblasti v okolí obce Oudemirdum. Takto vypadal uvnitř náš plně obsazený autobus…

 

 

… a takto krajina kolem něj:

 

 

A tady už se blížíme pěšky od autobusu do naučného přírodního centra. Úhledný dům na obrázku ovšem ještě nepředstavuje ono centrum, nýbrž řeznický obchod ozdobený, jak jinak, frískými vlajkami. Jeho majitelem je pan de Vries…

 

Před budovou naučného centra stojí Bert Colly se svým kolegou a na dalším obrázku i naše smíšená skupina. Čekáme, až nás pustí dovnitř.

 

Uvnitř se dozvídáme něco o geologii, fauně a flóře tamní oblasti, což je doloženo mapami a exponáty:

 

 

Po prohlídce míříme lesíkem, jedním z mála, které se v Nizozemsku zachovaly, k vodnímu kanálu, kde na nás čeká člun, který nás odveze do malebného fríského městečka Hindeloopen. Cestou míjíme typickou farmu a malou marinu:

 

 

A vida, člun už je připraven na smluveném místě. Je chladno a trochu poprchává, a tak má nataženou plátěnou střechu, pod kterou je celkem příjemně. Fríská vlajka s červenými vodními liliemi je zcela nezbytná:

 

 

A už se jede! Cesta trvá asi dvě a půl hodiny. Ve člunu je přes chladné počasí celkem dobrá nálada a na člunu i z něho se nezřídka naskytne zajímavý pohled:

 

 

A když už všem začíná být dlouhá chvíle, vypomůže harmonika a pár svižných námořnických písniček. Všichni dostanou texty, holandské nebo anglické a "the show can go on":

 

 

A tak cesta ubíhá do až do Hindeloopen, jehož první domky nás právě zdraví:

 

 

Místo přistání je před námi, motor a člun zpomalují, až se úplně zastaví, a my vystupujeme na souš. Ještě se rozloučit s naším kapitánem a vzhůru na procházku po malebném městečku. Jakoby na uvítanou vysvitlo slunce a hned se nám putuje veseleji:

 

 

A teď ještě kousek autobusem na pláž k moři u městečka Makkum, nějaký ten sport a pohyb kvůli většímu sblížení a lepší vzájemné komunikaci a pak zpět do Bolswardu. Denní program byl příjemný a počasí nám nakonec přálo!

 

 

Tím ten den ještě vše nekončí, protože večer máme na programu koncert školních kapel s tancem. Naše státní vlajka už visí správně!

 

 

Vše se děje pod dohledem učitelů a vedení Marne College. Nejvíc vpravo pan ředitel, uprostřed pan zástupce ředitele.

 

 

Následující den, 17.10.201, je neděle, volný den pro výlety s rodinami, čehož s kolegyní Lebedovou využíváme k procházce po Bolswardu, kde se stále staví nové domy, a to velice hezké a energeticky úsporné:

 

Blížíme se k mohutnému, původně katolickému a nyní protestantskému kostelu sv. Martina, "Martinikerk".

 

 

Zvenčí zaslechneme hudbu, a tak nás to láká dovnitř. Smíme vstoupit a odměnou nám je krátký koncert na varhany a soprán saxello v rámci zkoušky na odpolední koncert:

 

 

Ještě jeden pohled na Martinikerk a na nejstarší protestantskou modlitebnu v Bolswardu:

 

 

Následující dny, v pondělí 18.10. a v úterý 19.10.2010, nás čeká exkurze do Bruselu, kde chceme navštívit jednak místní památky a budovu Evropské komise, kde je pro nás připraven program. Po ubytování v ubytovně "Van Gogh Hostel" vyrážíme na prohlídku sídelního města orgánů Evropské Unie. Míříme na hlavní náměstí Grote Markt, odkud začíná naše pěší prohlídková trasa. Ale nejprve se sami zastavujeme u katedrály svatého Michala, patrona Bruselu:

 

 

Hledíme od katedrály na gotickou věž bruselské radnice, která je 96 metrů vysoká a na jejímž vrcholu je umístěna – jak jinak – socha svatého Michala:

 

 

A to už nás vítá Grote Markt, neboli Grande-Place, odkud vyrážíme na pěší prohlídku významných památek v Bruselu, a to starších i novodobých.

 

 

Cestou míjíme živé sochy. Jedna z nich představuje malíře Vincenta van Gogha. Její představitel je prý velmi dobrý v pózování. V těžké pozici se opravdu nejen nepohnul, ale ani nemrkl!

 

 

Zastavení u Manneken-Pis nesmí samozřejmě chybět, studenti se u čůrajícího chlapečka fotí jako o závod:

 

 

Po cestě na prohlídkové trase jsme nemohli vynechat čůrající holčičku, skrývala se však už za zavřenou mříží. V její těsné blízkosti se nám podařilo vyfotografovat také naši paní průvodkyni. Její výklad byl samozřejmě zasvěcený a zajímavý:

 

 

V Bruselu, jak nám paní průvodkyně prozradila, jsou tři staré miniuličky, téměř dokonale skryté zrakům návštěvníků. Jsou to vlastně pasáže mezi domy. Vyfotografovali jsme všechna jejich ústí:

 

 

Cestou zpět jsme znovu míjeli katedrálu sv. Michala…

 

 

…a povšimli jsme si dvou rusky zpívajících pouličních hudebníků:

 

 

Prohlídku pamětihodností jsme zakončili opět na náměstí Grote Markt:

 

 

Večer a noc jsme strávili na ubytovně, kde studenti dlouho nemohli usnout a pokoušeli se společně veselit. Nakonec je únava přece jen přemohla a jejich organismy si vynutily noční odpočinek. Ráno však bohužel bylo pro šest našich studentek velmi nepříjemné. Na pokoji, kde spaly, se objevily štěnice, něco, s čím bychom v Bruselu nepočítali! Recepční byla zděšená, my byli nuceni udělat rázná opatření. Všechno oblečení se muselo vytřepat a po návratu do Holandska k hostitelským rodinám děvčata musela ihned do sprch a všechny jejich věci z Bruselu rovnou do pračky!

Mezi tím jsme však strávili den exkurzí v Evropské komisi. Do budovy se smělo jen po důkladné osobní prohlídce:

 

 

 

Původně nás měl přijmout nizozemský delegát a hovořit s námi na téma migrace menšin. Ze služebních důvodů však musel odcestovat, a tak nás přijal delegát slovenský. Bylo zajímavé a povznášející usednout v perfektně vybaveném zasedacím sále a vyslechnout si přednášku o organizaci Evropské unie a o idejích, na nichž stojí její existence. Dvě světové války ve 20. století přinesly evropskému kontinentu jen zhoubu a utrpení a smrt desítkám miliónů lidí. Evropa mírové spolupráce, pomoci a vzájemného sbližování národů a kultur je mnohem lepší zpráva pro svět nežli strach z možné agrese a uplatňování práva silnějšího. Těchto myšlenek si jako Evropané musíme vážit a pomáhat je prosazovat. Na druhé straně jsme, po pravdě řečeno, čekali jsme od pana delegáta trochu více. Ozřejmil nám některá fakta o Evropské unii, ale celkově bylo jeho vystoupení velmi obecné a poněkud více než zdrávo zaměřené na jeho osobní zkušenosti než na to, co všechno nám Unie společně přináší. Ani jeho angličtina, v níž nám přednášel, nebyla příliš na úrovni, spolu s kolegyní Lebedovou jsme se coby skromní, nicméně celoživotní angličtináři nestačili jeho nevybroušenému vyjadřování divit.

Foto delegáta se příliš nepovedlo, nicméně jako doklad tu musí být:

 

 

Obě skupiny, holandská i česká zasedli v konferenčním sále Evropské komise a hrály si na delegáty konference:

 

 

Po skončení přednášky, jejíž součástí byla i kratší diskuze, se přešlo k osobním setkáním a polemikám, v nichž svou vytrvalostí a zájmem vynikal náš student Dominik Brázda:

 

 

Budovu Evropské komise jsme opouštěli s poněkud smíšenými pocity, na straně jedné jsme byli rádi a poctěni skutečností, že jsme tento orgán směli osobně navštívit, na straně druhé však naše dojmy zůstaly poněkud za očekáváním. Doufali jsme, že skutečná jednání v těchto evropských orgánech probíhají v méně obecné a více činorodé rovině:

 

 

Než jsme se rozešli na oběd a posléze vydali na zpáteční cestu, ještě jsme se prošli po bruselské čtvrti v okolí Lucemburského náměstí a přímo po něm, kde stojí budovy evropských unijních orgánů. Spatřit naši vlajku mezi vlajkami ostatních členských států bylo potěšující:

 

 

Po návratu zpět do Bolswardu, kde některé z nás čekala očistná kúra po zážitku v ubytovně Van Gogh Hostel, jsme si důkladně odpočinuli a příští den, ve středu 20.10., jsme se těšili na zajímavé zážitky z návštěvy školy výuky na Marne College a Bolswardu.

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

Studenti se šli podívat do hodin, kde si zahráli na inspektory. Hodnotili podle svých dojmů úroveň navštívených hodit a výkony vyučujících:

 

 

Učební prostory Marne College jsou při celkovém počtu jejích 1300 studentů stále využité, a tak se k výuce či k samostudiu využívají i prostory na chodbách. Není to nijak nepohodlné a při holandské velmi dobré pracovní morálce a ohleduplnosti k okolí přináší práce i za takovýchto podmínek kýžený efekt:

 

 

Zatímco studenti hodnotili a hodnotili, my coby učitelé jsme se šli podívat na nově postavený a čerstvě fungující pavilón Marne College, který slouží výuce odborných předmětů studentům jiného než všeobecného zaměření. Museli jsme uznat, že úroveň jeho vybavení byla špičková:

 

 

Z nového pavilónu se naskýtal neotřelý pohled na hlavní budovu Marne College…

 

 

...ale také na nedaleký místní hřbitov:

 

 

Po skončení dopoledního programu naše studenty již tradičně čekala procházka po pamětihodnostech Bolswardu zakončená návštěvou místního malého pivovaru Us Heit. Nejprve však naše skupiny byly přijaty na bolswardské historické radnici, kde jsme se seznámili se zvláštnostmi a historií regionu:

 

 

A tady nás už v místním pivovárku provází sám jeho majitel a vykládá nám o technologii výroby zlatavého či tmavě zbarveného moku:

 

 

Spolu s námi se prohlídky místního pivovaru účastnily také další dvě zahraniční studentky, které v rámci výměny studentů studují na Marne College, Novozélanďanka a Finka.

 

 

Pivovar Us Heit, jak jsme již víckrát uvedli, vyrábí také whisky, kterou nechává dozrávat v dubových sudech od vína dovezených z Francie. Právě skutečnost, že se jedná o sudy dříve používané ke skladování vína, dodává whisky zvláštní příchuť a vůni.

 

 

S pivovarem jsme se rozloučili pohledem na idylický obrázek sklizně ječmene, jak si ji malíř ve Frísku představoval, a těšili jsme se na následující, poslední den exkurze, kdy na nás čekal výlet do Amsterdamu:

 

 

Čtvrtek 21.10. nás, jak již bylo předesláno, zavedl do Amsterdamu, kde jsme zaparkovali poblíž centrálního nádraží:

 

 

Holandské studenty čekala prohlídka amsterdamské odbočky muzea Madame Tussauds, zatímco naše česká skupina se vydala do muzea "Dům Anny Frankové". Cestou ovšem nás Bert Colly krátce provedl po architektonických zajímavostech hlavního města Nizozemska:

 

 

A tady už jsme co by kamenem dohodil od muzea "Anne Frank Huis" , kde nás čekala prohlídka se zasvěceným výkladem:

 

 

V objektu muzea se vyjma přijímací místnosti nesmí fotografovat, a tak přinášíme jen fotografie naší průvodkyně z míst, kde se to smělo.

Výklad v angličtině byl velmi pěkný a zároveň spolu s materiály, které byly k dispozici, motivoval studenty ke krátké badatelské činnosti.

 

 

Průřez domem ukazuje, kde a jak se Frankova rodina, tři členové rodiny van Pelse přítel rodiny Fritz Pfeffer jako židé ukrývali

před nacisty, aby nemuseli nastoupit do transportu do koncentračního tábora:

 

 

Celkem 8 lidí se skrývalo v zadním traktu domu od 6. července 1942 až do 4. srpna 1944. Po prozrazení úkrytu neznámým pachatelem bylo všech

osm lidí deportováno do koncentračních táborů. Jediný z nich přežil Annin otec Otto Frank, který se vrátil a později vydal deník své dcery Anny, který si psala v době ukrývání a o němž její rodina nevěděla.

Původce tohoto zla, který se na následujícím obrázku kochá pohledem na své věrné, které podle svých představ zmanipuloval, přežil Annu Frankovou jen o několik týdnů:

 

 

A ještě jeden pohled na objekt, kudy se vstupuje do muzea Anny Frankové:

 

 

Odpoledne nás v Amsterdamu čekala tradiční projížďka motorovým člunem po místních kanálech:

 

 

Po skončení projížďky nás čekalo volno na nákupy dárků, samostatná prohlídka, večeře v restauraci, pěší přesun nočním Amsterdamem a odjezd do Bolswardu. Následující dva snímky zachycují okolí místa, kde jsme vystoupili z člunu, Leidseplein.

 

 

Pátek, 22.10.2010, den našeho odjezdu. Před školou vlaje, jako ostatně po celou dobu našeho pobytu, vlajka Evropské unie, symbol naší nové vzájemnosti. Poděkovali našim hostitelům za veškerou péči a pohostinnost a pozvali jsme své hostitele na oplátku k nám, do Neratovic. Termín jejich pobytu je již předem dán, návštěva se uskuteční 15. až 21. dubna 2011. To nám dává možnost dobře se připravit a Holanďanům jejich pohostinnost náležitě oplatit.

 

 

Bert Colly se loučí před odjezdem s paní profesorkou Lebedovou…

 

 

…a pochopitelně i s řidiči, kteří nás vozili, jak jsme potřebovali, a s nimiž byla po celou dobu perfektní spolupráce:

 

 

No, a my, jak jinak, nastupujeme do autobusu…

 

 

… a věnujeme z něj ještě poslední pohled budově naší partnerské školy:

 

 

Tak ahoj v dubnu 2011!

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

A na samý závěr ještě něco jako autorův podpis a tradiční výzva ke studentům nižších ročníků, tentokrát poněkud symbolicky ze schodiště katedrály sv. Michala v Bruselu:

 

 

Pojďte využít příležitosti, která se vám nabízí za nevysokou cenu, k vlastnímu sebevzdělávání - k poznávání našich evropských spoluobčanů, k hlubšímu pochopení svobodné kultury západní Evropy a k osvojení si lepších vlastních jazykových dovedností. Všechno z toho se vám v životě určitě hodí!

 

Na tyto cesty vás zvou a vaší pozornosti je vřele doporučují ti, kteří je zajišťují připravují jejich organizaci: Bert Colly, Alena Lebedová a Luboš Renka.

 

-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-

-o-