FRÍSKO 9. 10. 2015 – 15. 10. 2015

(PO DEVATENÁCTÉ!)

 

Sotvaže na GFP v Neratovicích začne nový školní rok a překulí se září, nastává čas sbalit zavazadla a vyrazit na týden do Holandska na týdenní návštěvu naší partnerské školy Marne College Bolsward. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Je potěšující, že naši studenti stále mají o náš česko-holandský výměnný program zájem. Pomalu v počtu výměn završujeme už druhou desítku a bez zbytečné skromnosti můžeme konstatovat, že, jak potvrdila i holandská strana, naše partnerské výměny patří k nejdéle trvajícím školním bilaterálním výměnným programům v celé Evropské unii. Oproti předchozímu školnímu roku se na naší škole dala dohromady menší skupina našich zájemců, ale své výhody to má v tom, že s méně početnou skupinou se lépe a snadněji manipuluje, komunikace je rychlejší stejně jako třeba přesuny z jednoho místa na druhé.

Oproti loňsku, kdy jsme potřebovali větší autobus, jsme se opět vrátili k našemu osvědčenému přepravci, firmě „AUTOTRANS PETŘÍK“ se sídlem v blízkých Konětopech, která nám na naše cestování poskytla takovýto kočár:

 

Protože jsme vyráželi do Nizozemska ještě za tmy, moc se toho fotografovat nedalo a kromě toho každý kromě řidičů se snažil

v autobuse alespoň trochu dospat, o co časným vstáváním přišel. A tak první záběry z naší cesty pocházejí z dopoledních hodin, kdy už se dávno rozednilo a kdy jsme se stokilometrovou rychlostí řítili po dálnici hluboko na německém území:

 

 

Osazenstvo autobusu procitlo a živě konverzovalo …

 

 

… a kolem poledne jsme tradičně „přistáli“ na dálničním odpočívadle u německého Börde:

 

 

 

Po krátkém osvěžení jsme pokračovali dále směrem k nizozemským hranicím, …

 

 

 

 

 

 

… k nimž jsme se začali blížit v pozdním odpoledni. Krajina kolem dálnice „znizozemštěla“

ještě před hranicemi:

 

 

 

Přechod z Německa do Nizozemska byl plynulý a téměř neznatelný – schengenský prostor má v tomto pro nás své výhody!

 

 

A tady už jsme poblíž budovy Marne College, která sice není vidět, ale zřetelně viditelná je skupina našich hostitelů, která

nás už očekává:

 

 

 

Tradiční krátké uvítání a občerstvení probíhalo ve školní sborovně:

 

 

 

Zde na tomto snímku máme kromě paní profesorky Čemusové, která jela do Holandska jako druhý dozor, všechny tři holandské profesory, kteří měli na starosti přípravu našeho pobytu v Bolswardu, paní Sonju Klijnstra, pana Berta Collyho a paní Bente Toepoel stojící vlevo od naší paní profesorky Markéty Čemusové.

 

 

 

První osobní setkání studentů proběhlo dobře. Díky tomu, že naši studenti předem o sobě zaslali do bolswardské školy  základní informace o sobě a své fotografie, bylo možné k sobě vybrat hosty i hostitele, kteří si vzájemně „seděli“. Díky e-mailu a Facebooku už toho také všichni předem o sobě vzájemně dost věděli.

 

 

 

 

Účastníci výměny se postupně rozešli do hostitelských rodin k odpočinku po cestě a zároveň v očekávání věcí příštích.

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

Následující den, sobota 10. 10. 2015 byla věnována nejprve bližšímu vzájemnému osobnímu seznamování všech účastníků výměny

a později poznávání pozoruhodností místního regionu. Scházíme se ráno před budovou Marne College, odkud odjíždíme naším autobusem do přímořského městečka Makkum:

 

 

Zde se nacházíme na parkovišti ve zmíněném městečku Makkum, odkud se za chvíli přesuneme k nedalekému mořskému pobřeží.

Zatímco v jiných letech tu touto dobou panovalo ještě opravdu hezké babí léto, letos bylo o poznání chladněji:

 

 

Tuto naši první společnou aktivitu naplánovali Holanďané chytře – byla zaměřena na společné seznámení všech se všemi.

Odehrávala se v kruhu:

 

 

 

 

 

 

 

 

Po poledni se přece jenom vyčasilo, i když teplo nebylo. Ze vzdálenějšího konce hráze Afsluitdijk jsme se přesunuli do přístaviště a odtud jsme vypluli do městečka Enkhuizen, kde se nachází velmi zajímavý skanzen tradiční holandské rybářské vesnice z dob, kdy ještě neexistovala hráz Afsluitdijk ani dnešní sladkovodní jezero Ijselmeer. To bylo před výstavbou Afsluitdijku ještě mořským zálivem se slanou vodou zasahujícím hluboko do nizozemského území a neslo název „Zuiderzee“. Záplavy byly tehdy běžným jevem.

 

 

 

 

Na vodě to dost foukalo, a tak jsme většinou raději seděli v krytém prostoru pro cestující:

 

 

 

 

A zde jsme už vystoupili na břeh a vcházíme do areálu skanzenu:

 

 

Měli jsme tu možnost seznámit se se způsobem života, jakým se žilo v holandské rybářské vesnici v době před 2. světovou válkou i dříve.

Život to nebyl snadný, ale díky své pracovitosti, skromnosti, hospodárnosti a pořádkumilovnosti si Holanďané dokázali vybudovat slušné

živobytí:

 

 

 

 

Zjistili jsme, jak se pletly sítě, …

 

 

… jak lidé měli zařízené domácnosti, …

 

 

… jak spolu sousedili, …

 

 

 

… jak a z čeho se pletla různě silná lana …

 

 

 

 

 

 

… a k čemu se používala:

 

 

Viděli jsme třeba, jak a kde se dříve pralo prádlo …

 

 

 

… a jaká mechanizace k této činnosti byla dříve k dispozici:

 

 

 

 

 

Tak jako všude v Nizozemsku, i zde ve skanzenu jsme nacházeli to, co je pro zdejší kulturní krajinu typické –

grachty s nezbytnými můstky:

 

 

Také jsme nahlédli do dobové školní třídy:

 

 

Tím také naše návštěva skanzenu skončila a my jsme stejnou cestou vyrazili zpět do Bolswardu:

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

Program naplánovaný na sobotu 10. 10. tak skončil a před námi byla bezprostředně neděle 11. 10., den s rodinami, kterou každý strávil podle možností své hostitelské rodiny. Autor reportáže využil tohoto volna k prohlídce místa svého pobytu, města Bolswardu, zejména jeho novější části s příjemnými zákoutími:

 

 

 

 

 

 

 

Nakonec došlo i na místní centrum a jeho dominantu – protestantský Martinikerk, tedy chrám sv. Martina:

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

Neděle 11. 10. 2015 se stala minulostí a nastalo pondělí 12. 10. 2015, kdy jsme měli na programu návštěvu Amsterdamu.

Právě se blížíme k budově zvané „Rijskmuseum“, tedy „Říšské muzeum“, kterýžto název upomíná na doby, kdy Nizozemsko bývalo koloniální mocností

a spravovalo na holandské koruně závislá zámořská území mnohokrát rozlehlejší nežli bylo samo:

 

 

 

 

 

Právě jsme vstoupili do dvorany muzea a čeká nás objednaná prohlídka výtvarných skvostů, které tu jsou trvale vystaveny:

 

 

Převzala si nás přidělená průvodkyně …

 

 

… a my můžeme obdivovat třeba taková díla jako je Rembrandtova „Noční hlídka“:

 

 

 

Zajímavé byly pochopitelně i další exponáty, jako například toto lodní dělo, …

 

 

…. toto luxusní stříbrné nádobí, …

 

 

či tato mapa Španělska z leštěných kamenů, …

 

 

… a další luxusní předměty pro bohaté domácnosti:

 

 

 

Zaujalo nás třeba i toto chrámové okno:

 

 

Po ukončení návštěvy „Říšského muzea“ měli pro nás Holanďané nachystáno další překvapení, a sice návštěvu místního „domu hrůzy“ zvaného „The Dungeon of Amsterdam“, kde jsme se však zároveň dozvěděli leccos zajímavého o nizozemské historii a dřívějším způsobu života a uvažování lidí v předcházejících pěti stoletích. Fotografování nebylo dovoleno, a tak tedy přinášíme pouze fotografii zvenčí:

 

 

Po absolvování tohoto bodu programu následovala asi dvouhodinová samostatná prohlídka města, kdy si program každý určil sám:

 

 

 

A tak jsme měli možnost užít si Amsterdam podle svého, například se procházet podle typických místních grachtů,

které napomáhaly obzvlášť v dřívějších dobách přepravě zboží a tím i zbohatnutí celé země, …

 

 

 

 

… nahlížet do výloh, třeba s historickým porcelánem či se starými hodinami, …

 

 

 

… divit se místním vozítkům, …

 

 

… pozorovat běžný pouliční ruch, …

 

 

… porovnávat zdejší tramvaje s těmi, které jezdí v Praze, …

 

 

… pozorovat sestavování obřího kola před královským palácem na náměstí Dam, …

 

 

… či si připomenout a uctít oběti druhé světové války u památníku stojícího na protilehlé straně tamtéž:

 

 

Náměstí Dam je pro Amsterdam tímtéž, čím je třeba Staroměstské náměstí pro Prahu – po celý den tu panuje skutečně velký ruch,

a to od rána až do nočních hodin:

 

 

 

V den, kdy jsme zde byli my, tu kolemjdoucím vyhrával, a nutno říci, že velmi pěkně, tento perfektně vystrojený

skotský dudák:

 

 

Pro ty, kteří zrovna nikam nepospíchali, nebylo snadné se od jeho čarovné hudby jen tak odtrhnout:

 

 

 

 

 

 

Večer, kdy jsme se na náměstí Dam znovu sešli, nás tu uvítalo znovu obří kolo, tentokrát svítící a rozzářené:

 

 

 

 

A tím skončil náš program v Amsterdamu. Ve 20 hodin nás poblíž místního nádraží Centraal Station naložil všechny náš autobus

a po dvou hodinách jízdy jsme byli zpět v Bolswardu v očekávání nočního odpočinku a programu příštího dne, kterým bylo úterý 13. října 2015.

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

V úterý 13. 10. 2015 jsme měli na programu návštěvu naší partnerské školy, kde jsme dostali možnost nahlédnout do dění, které se v ní každý den odehrává.

Ráno se celá holandsko-česká skupina studentů účastnících se výměny sešla ve školním víceúčelovém sále (sloužícím jako jídelna, aula či divadelní scéna),

abychom si upřesnili co, kdy a kde se bude v tento den v rámci programu dít:

 

 

V rámci exkurze jsme tedy navštívili různé školní prostory, které se neustále zvelebují, aby odpovídaly potřebám doby, jako například tato školní knihovna:

 

 

Přibyla tu také další posluchárna, …

 

 

… vylepšení oproti dřívějšímu stavu zaznamenala i počítačová pracovna:

 

 

A zatímco se profesoři Bente Toepoel a Bert Colly spolu ve sborovně radí, co s námi budou provádět, …

 

 

… na pastvině za školou, která je z oken sborovny vidět, se v klidu pasou typičtí černí fríští koně, …

 

 

… známí pod názvem „Frysk Hynder“ :

 

 

A tak dále procházíme školní budovu a sledujeme, co se děje, …

 

 

… a z oken hledíme na obrovské množství kol, na kterých přičinliví Holanďané jezdí ráno do školy namísto aut.

Naši pozornost upoutává dodávka s nápisem Playback. Předznamenává program ve druhé polovině dne. Ten, koho přivezla,

bude mít odpoledne hlavní slovo! Ale o tom  později.

 

 

Zatím se tedy věnujeme tomu, jak naši studenti spolu se svými hostiteli sledují výuku v učebnách,

jakým činnostem se věnují a čím jsou obklopeni:

 

 

 

 

 

 

 

Hodina angličtiny se stává delším poslechovým kvizem:

 

 

 

 

Dopoledne mezitím uplynulo a po obědě se scházíme k upřesnění dalšího běhu dění – bude se totiž natáčet společný videoklip!

 

 

 

 

Je se k tomu potřeba trochu „přikrášlit“ :

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A zde už na obrazovce kontrolujeme, jak se první nátáčení klipu podařilo a co je potřeba vylepšit:

 

 

 

 

A následující fotky ukazují, jak naostro probíhalo druhé natáčení klipu, co se při něm dělo a jaké záběry se v něm nacházejí.

Kameraman v oranžové bundě jde na věc, autor reportáže se připomíná v levém dolním rohu:

 

 

Náš lipdub – společný videoklip se simulovaným zpěvem – se rozjíždí před budovou školy …

 

 

 

 

 

 

 

 

 

… a přechází dovnitř:

 

 

 

 

 

 

 

 

Je to velmi dynamická skladba, studenti do ní dávají srdce …

 

 

 

 

… a celé to končí společným radostným křepčením z toho, jak se natáčení podařilo.

Holanďané nám slíbili, že nám videoklip pošlou, abychom se jím také mohli doma pochlubit:

 

 

 

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

A jak tomu ani jinak být nemůže, nadešel poslední celý den holandské části výměny, středa 14. 10. 2015.

Na programu byly nejprve hry v lese:

 

 

 

Rozdělili jsme se na dvě soutěžící družstva, české a holandské. Jednalo se o to které družstvo dříve vypátrá a zmocní se ukryté

vlajky protivníka:

 

 

Pravidla vzájemného vylučování protivníků ze hry vypadala zpočátku dost složitě, ale naši studenti se ukázali jako hbití a učenliví!

 

 

 

 

 

České družstvo se dokázalo zmocnit soupeřovy vlajky víckrát nežli holandské.

Na následujícím snímku stojí náš vitězný „generál“ Filip Kriml, kterému se osobně podařilo

zmocnit se soupeřovy vlajky dvakrát!

 

 

V lese bylo hezky, naskytla se i chvilka na pozorování přírody. Rostla tu zrovna spousta václavek!

Naši houbaři by si přišli na své, ale Holanďané houby téměř nesbírají. Na rozdíl od Slovanů Germáni houbám

i v dřívějších dobách příliš neholdovali, což platí doposud.

 

 

Mohli jsme se tedy těšit pohledem na jejich množství a neporušenost:

 

 

Po skončení her v lesním terénu jsme se autobusem přesunuli do nedalekého Leeuwardenu, stotisícového hlavního města provincie Frísko.

Cestou tam jsme si všímali příznaků nastupujícího podzimu – na širokých travnatých pastvinách se usayovalo velké množství divokých hus:

 

 

Autobus nás vyložil poblíž zdejší dominanty – nejen Pisa, ale i Leeuwarden má svou šikmou věž!

Pochází z období pozdní gotiky má název Oldehove a je vysoká 40 metrů!

 

 

Terén v Nizozemsku je podmáčený a když se stavba nezaloží dobře, je na světě o jednu raritu navíc!

 

 

Nizozemští studenti nám k pamětihodnostem města Leeuwarden poskytovali stručný výklad:

 

 

 

Procházíme malebnou historickou obchodní uličkou, pochopitelně dodnes plnou nejrůznějších obchodů a obchůdků:

 

 

 

Prohlížíme si důležité budovy a jiné monumenty v centru:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Samozřejmě ani zde grachty nesmějí chybět!

 

 

 

 

Sídlo zdejšího šlechtického rodu:

 

 

 

 

 

 

Historická budova váhy, kde se vážilo a proclívalo dovezené zboží, obdoba pražského Ungeltu:

 

 

 

Odpoledne tentýž den jsme ještě znovu zamířili do terénu, kde nás čekaly sportovní a pohybové aktivity.

Místo činu zpočátku vypadalo nevábně:

 

 

 

 

Ale potom jsme se už rozběhli do terénu, …

 

 

 

… kde nás čekaly aktivity náročné na tělesnou zdatnost:

 

 

 

 

 

Nikdo se nevykoupal, i když to nebylo jednoduché:

 

 

 

 

 

 

Počasí zchmurnělo, ale déšť se naštěstí pro nás nekonal:

 

 

Přesto jsme se zašli ohřát do blízké restaurace, čaj přišel vhod!

 

 

A tím také celý program skončil, čekalo nás už jen poslední přenocování u našich hostitelů a po něm odjezd domů!

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

 

Příští den ráno, ve čtvrtek 15. 10. 2015 už jsme dorazili k budově Marne College opět se zavazadly a takto jsme se loučili s našimi hostiteli, jejich rodiči a učiteli:

 

 

 

 

Závěrečná společná fotka také nesměla chybět:

 

 

 

Tak, a ještě pár posledních slov a stisků, …

 

 

 

 

 

 

 

 

… zatímco unijní vlajka ještě spí:

 

 

Konečně jsme všichni na palubě …

 

 

… a jede se! Tak ahoj v dubnu!

 

 

 

My vyrážíme domů, …

 

 

… zatímco Holanďané radostně míří do školy:

 

 

 

Mezi 12. a 13. hodinou děláme tradiční zastávku v Osnabrücku na parkovišti „Grosse Domsfreiheit“,

hned vedle románského dómu sv. Petra a Pavla:

 

 

 

Počasí je chladné a vlhké, ale po tom horkém, suchém létě, které předcházelo, je to vlastně požehnání!

 

 

 

 

Pochopitelně míříme k historické radnici …

 

 

 

… a nevynecháme ani Remarquovo „Friedenszentrum“ :

 

 

 

 

Následující snímek se příliš nepovedl, ale přesto tu má své místo.

Remarquova sestra Elfriede Scholz-Remark byla během 2. světové války umučena v koncentračním táboře v Plötzensee:

 

 

E. M. Remarque už jako slavný spisovatel:

 

 

 

Dům, kde v Osnabrücku jeho rodina bydlela …

 

 

… a jeho rodný dům:

 

 

Některé z jayzků, do nichž byly jeho knihy přeloženy:

 

 

Budova Remarquova „Friedenszentra“ :

 

 

 

Tradiční poslední pohled na románský dóm, …

 

 

… a prosba o šťastnou cestu domů uvnitř:

 

 

 

Naše přání se vyplnilo, v Neratovicích jsme byli téhož dne kolem desáté hodiny večer, vše bylo v pořádku a bez problémů!

Tak teď je řada na nás, přivítat a hostit Holanďany u nás na GFP v dubnu 2016!

 

-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-

 

Na závěr chceme uvést opět to, co jsme uváděli dříve a co uvádíme stále jako výzvu pro naše mladší studenty:

Pojďte si to také zkusit, pojeďte v příštím termínu, v říjnu 2016 s námi do Holandska. Holandská strana má o výměny s naší školou

stále zájem! Poznáte zevnitř novou zemi a nové přátele, zaktivizujete si své jazykové znalosti angličtiny!

 

Náš výměnný program je dnes už bez debaty jedním z nejdéle trvajících školních bilaterálních výměnných programů v celé

Evropské unii. Je přínosný pro mladé lidi obou zemí, a proto má smysl v něm stále pokračovat! Neváhejte a vydejte se s námi do Fríska!

 

Zvou vás všichni, kdo se podílejí na organizaci výměn:

 

Profesorky Markéta Čemusová a Sonja Klijnstra, …

 

 

… a profesoři Bert Colly …

 

 

… a Luboš Renka:

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-

-o-o-o-

-o-