Doprava:
Trasa: Řeporyje - údolím Dalejského a Prokopského potoka - Hlubočepy - délka cca 6 km
Stručná geologická historie.
Praha se svým okolím leží v centru velké geologické jednotky označované jako Český masiv. Český masiv je v podstatě troskou prvohorního (hercynského) pohoří, které se vytvořilo jako důsledek srážky kontinentálních desek staré pevniny Gongwany na jihu a Laurusie na severu před 300 miliony let. Mladší horotvorné pochody, jako alpinské vrásnění, které postihlo alpsko-karpatskou oblast, se v Českém masivu projevily převážně jen vznikem zlomů. Podle nich docházelo většinou k vertikálním pohybům (zdvihům a poklesům) bloků, které tvoří Český masiv. Převážná část skalního podkladu pražského okolí patří jednotce souborně označované jako Barrandien. Trasa vycházky vede údolím vyhloubeným většinou ve vápencích prvohorního moře. Údolím vede trať Praha - Rudná. V oblasti existovalo několik lomů a také vápenka. Horninová souvrství jsou bohatá na naleziště zkamenělin (hlavonožci, mlži, trilobiti, graptoliti, ramenonožci).
Proč Barrandien?
Barrandien byl nazván k poctě francouzského vědce Joachima Barranda (1799-1883), který studiu
této oblasti věnoval většinu svého života. Barrand přišel do Prahy jako vychovatel vnuka francouzského
krále Karla X., Jindřicha hraběte Chamborda, který po červencové revoluci ve Francii (1830) opustil
Paříž a uchýlil se do pražského exilu. Barrand byl povoláním inženýr, ale již za studií nabyl velkého
přírodovědeckého vzdělání a při vycházkách v okolí Prahy upoutaly jeho pozornost nálezy zkamenělin.
Když pak při revizi plánované koňské dráhy z křivoklátských lesů na Plzeňsko narazil u Skryjí na bohatá
naleziště zkamenělin, započal od roku 1833 soustavný geologický a paleontologický výzkum středních
Čech, v němž pokračoval až do své smrti. Hlavní poznatky uložil v díle, které je vůbec největším paleontologickým
dílem sepsaným jednotlivcem (22 svazků, 1160 litografických tabulí) a navíc svou kvalitou značně předběhlo dobu.
Jedinečnou sbírku zkamenělin, která obsahuje i doklady k jeho spisům, odkázal Barrande spolu se svou knihovnou
i finančními prostředky Národnímu muzeu v Praze, kde je dodnes uložena. Od Barrandovy doby se stal středočeský region
klasickou, světově proslulou oblastí.