FRÍSKO 7. 10. – 13 .10. 2011
A je to tu znovu, celkově už po patnácté, člověku se ani nechce věřit, jak to utíká. Je 7. října 2011 časně ráno. Do Holandska vyrážíme s novou firmou, která nám nabídla nejlepší cenu ….
… druhý pedagogický dozor osobně (již podruhé) převzal sám pan ředitel …
… našim řidičem, jak se ukázalo, velmi dobrým a ochotným, se stal z pověřenní své firmy pan Václav Sedlák …
… a osazenstvo busu se také značně obměnilo:
Překonávání vzdálenosti mezi Neratovicemi a Bolswardem měřící 878 kilometrů mělo typický průběh …
… a to, že se blížíme k cíli, nám po asi deseti hodinách začal signalizovat nezaměnitelný ráz ploché holandské krajiny s typizovanými stavbami farem:
Do Bolswardu jsme dorazili ještě za světla …
… a Bert Colly už si vede do školy nejvzácnějšího hosta:
Uvítání a seznamování probíhá podle zaběhnutých pravidel:
Zvláštní osobní příchuť má setkání naší studentky Simony Vochyánové a holandského učitele Rona Postmy:
Pan Hieronymus, zkráceně Ron Postma, učitel chemie na Marne College, byl v roce 2006 hostitelem starší Simoniny sestry Kláry, která spolu se svým spolužákem Jakubem Vojtou přijela v tom roce do Bolswardu jako naše první studentka na čtrnáctidenní individuální pobyt.
Ale už je třeba jít domů, do rodin na večeři a vyspat se po cestě, neboť druhý den ráno už nás čeká čeká první exkurze a odpoledne druhá!
-o-o-o-o-o-o-o-o-o-
-o-o-o-o-o-o-o-
Pak že naše země hospodářsky nesílí! Pro exkurze v Holandsku místo našeho většího autobusu o nejméně 52 místech, který by uvezl obě skupiny, bylo pro nás výhodnější jet naším standardním autobusem a v Holandsku si pronajmout mikrobus, který nám sehnal náš dobrý známý holandský řidič Harrie Bruins:
Byla sobota 8.10.2011 a společně jsme zamířili k hlavnímu městu Fríska Leeuwardenu, poblíž něhož se nachází něco jako velká školní farma pro chov hovězího dobytka. Slouží nejenom pro hospodářské účely, nýbrž zároveň a hlavně pro účely praktického vzdělávání pro zájemce z celého světa, především rozvojových zemí. Studenti a stážisté se tu prakticky a teoreticky seznamují, jak efektivně řídit a vést chov dobytka a docílit maximálního užitku. Je to obzvláště cenný přínos pro rozvojové země, kde potravin není dostatek.
Na následujících snímcích naši studenti míří pěšky do těchto míst:
Následuje krátká vysvětlovací přednáška v angličtině …
… a posléze se už vydáváme přímo do terénu, kde probíhá praxe!
Domácí osazenstvo nás coby zahraniční návštěvníky vřele vítá:
Jak je poznat, jedná se o farmu pěstující hovězí dobytek a produkující mléko a mléčné výrobky. Tomu také odpovídá vybavení farmy. Dojnice jsou naučeny nechat se samostatně podojit automatickou dojičkou, která je dokonale obslouží bez nutnosti zásahu lidské ruky:
Také si můžeme na cvičném simulátoru vyzkoušet ruční dojení a zjišťujeme, že to není až zas tak úplně snadné:
Nadojené mléko prochází všemi patřičnými zařízeními, jimiž je tato farma vybavena, …
… aby se posléze proměnilo například v pověstný vynikající holandský sýr!
Při odchodu z farmy míjíme na chodbě jednoho z objektů jejího dalšího obyvatele …
… hromadu krmiva pro dojnice, které jim naštěstí voní, zatímco nám vůbec ne …
… a přesouváme se do autobusu, který nás odveze vstříc dalšímu vzrušujícímu zážitku nazývanému „wattová turistika“. Byla o ní už řeč v jedné z dřívějších reportáží, nicméně pro naprostou většinu účastníků se jedná o zcela nový zážitek, který je specifický právě pro Holandsko.
Watty nejsou pouze jednotky energie, ale také přílivové plošiny u holandského pobřeží, které jsou mořem střídavě zaplavovány a zase obnažovány.
Terén je bahnitý, ale slouží jako velké naleziště potravy pro ptactvo a třebas i jako cíl pro originální výlet. Je ale nutno se na to patřičně připravit: Nejlepší je obléci si starší obnošené oblečení a obout si staré kecky. Nevadí, že se promočí a nateče do nich, ty jediné se dají vyprat, jiné boty mořská voda zničí. Nám se to může zdát divné, ale Holanďané to už mají dávno vyzkoušené a lety a praxí prověřené!
Dělíme se na dvě holandsko-české skupiny a již si nás přebírají dvě průvodkyně zasvěcené do všech detailů wattového „turistění“.
Dostává se nám v angličtině důkladného poučení, jak se pohybovat v terénu a na co si dát pozor …
… a jde se! Co na tom, že je půlka října, voda je kalná, slaná a hlavně studená, Holanďané jsou otužilý národ a předpokládají u druhých totéž.
U vstupu do vody to klouže a musí se dát pozor, nato se ozve výskot z prvního kontaktu se studenou vodou nemilosrdně pronikající do bot a pak už každý bruslařskými pohyby pojíždí po mělkém bahnitém dně za nevšedními zážitky!
Směr našeho pochodu je přímý. Čekají nás asi dvě hodiny studivého pochodu v délce nějakých osmi kilometrů. Paní průvodkyně potřebuje ke svému výkladu rycí vidle, zatím jen mlhavě tušíme, načpak asi …
A už se shlukujeme! Copak se asi dozvíme?
V bahnitém dně a na něm, ač se to nezdá, funguje život rostlin a živočichů. Výklad je zajímavý. Bahno je sice velmi přilnavé a sotva se na chvíli zastavíme, málem nás při novém kroku vyzuje z bot, ale nohy si pomalu zvykají na chlad, cévy v nohách se nám rozšiřují a srdce pumpuje více krve do chodidel …
A vida, kousek pevného terénu, malý ostrůvek z mušlí a copak je to tu na něm?
No přece …
Nohy už vůbec nestudí, i počasí se vybírá, …
nálada stoupá, …
… je čas i na rozvernosti!
Nakonec to naše wattové turistění nejenže nebylo tak zlé, ale mělo i svůj zvláštní půvab:
A už je čas se vrátit, dokud se drží tak pěkné počasí, máme to k autobusu nějaký ten kilometr:
Hlavně si všechno, na čem ulpělo mořské bahno, pořádně omýt, …
… u autobusu, naší mateřské základny, se převléci do suchého, …
… a u přídavného mikrobusu zapózovat pro reklamu do novin firmě, která nám ho poskytla se slevou!
Byl to nakonec dobře strávený den a před námi se rýsoval sobotní večer a volná neděle, den programu s hostitelskými rodinami, čas na větší osobní sblížení.
-o-o-o-o-o-o-o-o-o-
-o-o-o-o-o-
V neděli 8. 10. 2011 měl každý svůj individuální program podle toho, jak se rozhodla hostitelská rodina. My s panem ředitelem a Bertem Collym jsme se nejprve věnovali nejprve prohlídce Bolswardu. Poblíž tohoto mohutného protestantského kostela věnovaného sv. Martinovi (Martinikerk) pan ředitel bydlel v malém hotelu.
My jsme však byli pozváni prohlédnout si jiné místo, staveniště, kde se staví nové domy a kde profesor Colly bude zanedlouho bydlet. Ono místo není, jak vidno, od Martinikerku příliš vzdálené. Všudypřítomné kanály odvodňují terén, aby domy stály na sušším a pevnějším základě. Ale ani to by pro jejich pevnost nebylo dostačující. Každá taková moderní stavba dnes musí stát na síti železobetonových pilotů, které podle povahy terénu sahají do hloubek 15, ale i 25 metrů. Pak je stabilita stavby zaručená. Dům s rákosovou střechou skrývá za sebou své další dva téměř identické sourozence, přičemž prostřední z nich patří rodině prof. Collyho:
A tady ho máme zblízka. Rákosová střecha není drahá, ale vydrží pouze 30 let a pak se musí vyměnit. Dům je spojením moderního pojetí bydlení a místní tradice. Uvnitř je velmi prostorný a pohodlný. Pochopitelně je i velmi dobře izolovaný, neboť náklady na energie rostou a nikomu se jimi nechce plýtvat. Není pochyb, že příští rok nejpozději v létě bude i jeho okolí uklizené a podle místního vkusu i pěkně upravené.
Odpoledne tentýž den jsme spolu s rodinou Berta Collyho zavítali do přístavního městečka Hindeloopen, kde jsme navštívili místní muzeum nabízející expozici dřívějšího nábytku a životního stylu. Uvnitř se nesmělo fotografovat, a tak nabízíme alespoň pár zajímavých pohledů z městečka, jednoho z jedenácti historických fríských měst (Friese Elf Steden). Má dnes sice jen kolem 900 obyvatel, ale má stále statut města a je naprosto malebné:
V domku na následujícím obrázku údajně kdysi žila rodina, která měla osm dětí! Jak skromný život to musel být!
-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-
-o-o-o-o-o-o-o-
Po celkem chladném víkendu přišlo přece jen slunečnější pondělí 10. 10. 2011, které nás zastihlo na cestě do Amsterdamu. Našim prvním cílem bylo tamější Muzeum lodní dopravy, Schepvaartmuseum, které nedávno prošlo renovací:
Prostorné nádvoří dostalo nové zastřešení:
A tady jsme my …
… a tady Bert Colly s našim průvodcem, jehož americká angličtina, výklad a způsob provádění byly skutečně na vysoké profesionální úrovni. Skutečně nás zaujal!
Uvnitř muzea ne nesmělo fotografovat pomocí blesku, čímž se kvalita snímků na tomto přístroji stala nevalnou. Jeden se však přece jen vydařil, neboť byl omylem pomocí blesku pořízen. Znázorňuje lodní hodiny, jejichž důmyslnému mechanismu nevadilo kolébání lodi tak, jako klasickým kyvadlovým hodinám v historii běžně používaným:
A ještě jsme navštívili repliku lodi Amsterdam, která nepřečkala svou první "panenskou" plavbu. V lednu 1749 přišla v bouři v Lamanšském průlivu o kormidlo a uvázla na mělčině. Její vrak byl znovu objeven v roce 1969 a její replika, která patří muzeu, byla postavena v letech 1985 – 1990 rukama vězňů, kteří tak dostali možnost věnovat svůj čas smysluplné práci:
Po krátkém občerstvení kolem poledne následovala tradiční projížďka člunem po amsterdamských kanálech. Odpočinek byl vítaný, některé z nás dopolední program trochu více zmohl:
Pochopitelně se nám naskytly zajímavé výhledy na Amsterdam. Opět Schepvaartmuseum, …
… naučné NEMO centrum, …
a další:
Z člunu jsme také mohli spatřit náš předposlední cíl programu, Dům Anny Frankové, v jehož blízkosti probíhala rekonstrukce:
Po skončení projížďky jsme se na toto místo vrátili. Jako objednaná skupina jsme měli přednost. Výklad v angličtině nám shodou okolností podala stejná sympatická průvodkyně jako loni. Našim studentům byl dobře srozumitelný a stejně jako loni velmi zasvěcený a velmi zajímavý:
V prostorách muzea, kde jsou zachovány autentické kulisy příběhu židovské rodiny Anny Frankové, která se tu skryla před nacistickou perzekucí, se také nesmí fotografovat. Proto tu přinášíme alespoň fotografie ze vstupní místnosti, kde to možné bylo. Snímek ukazuje pana Otto Franka, jeho manželku Edith, starší dceru Margot a nejmladší Annelies - Anne, která celé období ukrývání, od 6. července 1942 do 1. srpna 1944, zachytila ve svém světoznámém deníku. Zatčení, deportaci a věznění celé rodiny v koncentračních táborech přežil pouze otec Otto Frank, který po válce Annin deník vydal. Paní Franková zahynula v Osvětimi, obě dcery pak nepřežily tyfovou infekci v Bergen-Belsenu, kam byly z Osvětimi odtransportovány.
Po absolvování prohlídky Domu Anny Frankové následovalo osobní volno, večeře v restauracích podle vlastní volby poblíž náměstí Leidseplein, procházka večerním Amsterdamem a návrat do Bolswardu, kam jsme dorazili kolem desáté hodiny večer.
-o-o-o-o-o-o-o-o-o-
-o-o-o-o-o-o-o-
A nadešlo úterý 11. 10. 2011, kdy byla na programu návštěva vyučovacího procesu přímo v naší partnerské škole. Ten den byly na programu ekologické projekty zaměřené na ochranu životního prostředí a na šetrný přístup k němu pomocí omezení spotřeby. Naši studenti se těchto různých projektů účastnili v několika skupinách. Projekty byly ovšem vedeny především v holandštině, a tak bylo na nich, zda se dokáží anglicky domluvit se svými holandskými protějšky, pochopit, oč jde a přispět svým názorem k řešení předkládaných problémů. Podařilo se to částečně. Nejtěžší překážkou byl vlastní ostych – inu, ne nadarmo se říká, že "líná huba je holé neštěstí"!
Nakonec došlo na vyhlášení závěrů všech skupin ve školní jídelně:
I skupina našich studentů přišla se svými závěry – v reakci na převažující holandštinu během doby konání projektů si připravila své vystoupení v češtině s veselým a poněkud ironickým shrnutím v angličtině, které posluchačům sdělilo, že jak vidno nevěděli, o čem byla řeč, ale že se jim to stejně líbilo, podobně jako našim studentům to, co před závěrečnými vystoupeními předcházelo. Humor je skvělý pomocník!
-o-o-o-o-o-o-
Mezi tím během dopoledne jsme s panem ředitelem, prováděni prof. Collym, měli možnost nahlédnout, co je nového a zajímavého v areálu integrované školy Marne College Bolsward. Hned zvenčí bylo dobře vidět, že se budou přistavovat nové učební prostory:
A potom jsme vkročili do nového pavilónu školy, kde se nacházejí odborné učebny. Nejprve se nám naskytl zajímavý výhled na hlavní budovy Marne College …
… a pak jsme navštívili učebnu pro automechaniky, …
… zámečníky, …
… truhláře, …
… i kuchaře:
Bohatý stát, který navíc rozumně a obezřetně hospodaří a nenechá se za vlastního přispění okrádat nejrůznějšími korupčníky a velkozloději, se může postarat o svou mladou generaci a její budoucnost určitě lépe než ten, kde je vzdělávání na vedlejší koleji a kde výdaje na něj jsou o 1.6% HDP nižší, než je ve vyspělých zemích, k nimž chceme patřit, běžné. Běžně se ve světě vynakládá na vzdělání 6% HDP, v České republice 4.5%, méně než před rokem 1989. Dalšího komentáře netřeba!
-o-o-o-o-o-o-o-o-o-
-o-o-o-o-o-o-o-
Středa 12. 11. 2011 nás zavedla nejprve do města Groningen, kde se konala samostatná prohlídka a nákupy dárků domů. Zaujala nás budova Muzea výtvarného umění, …
vlakového nádraží, …
… a historické náměstí:
Odpoledne ten den nastalo to "pravé vzrůšo". Naši holandští hostitelé připravili pro naše studenty pohybovou akci, jak se patří.
Nedaleko města Groningen leží obec Grolloo, kde se nachází areál s visutou lanovou dráhou. Tam se odehrálo poslední dějství oficiálního programu:
Na pohyb po lanové dráze upevněné v korunách okolních stromů se bylo nutné řádně připravit:
Vlastní činnost se pak odvíjela následovně:
Nálada byla víc než dobrá, vždyť šlo o nevšední zážitek!
Kromě visuté lanové dráhy dostala obec Grolloo jeden čerstvý pomník. Nedlouho před našim příjezdem, 26. 9. 2011, tu zemřel ve věku 70 let její dlouholetý obyvatel a známý holandský bluesbandový zpěvák skupiny Cuby + Blizzards Harry Muskee:
Navštívili jsme stavení, kde dlouhá léta žil a tvořil:
S Grolloo jsme se rozloučili pohledem na krásy podzimní přírody …
… a vyrazili zpět do Bolswardu. Čekal nás tam poslední večer a druhý den odjezd domů!
-o-o-o-o-o-o-o-o-o-
-o-o-o-o-o-o-o-
Tím dnem by čtvrtek 13. 10. 2011. Odjezd byl stanoven na 09.00, ale jako téměř tradičně se doba odjezdu trochu protáhla. Češi a Holanďané se spolu celkem dlouho a neochotně loučili:
Tak ještě poslední společná fotka …
… a už proboha pojeďte, Holanďané musí do školy!
Nakonec se povedlo dostat všechny našince na palubu a Holanďané nám na rozloučenou mávají!
Časově jsme na tom byli přese všechno dobře, a tak jsme se rozhodli, podobně jako již několikrát dříve, udělat si hodinovou odpočinkovou přestávku v německém Osnabrücku, rodišti spisovatele E. M. Remarqua a jednom z dějišť ukončování třicetileté války a uzavírání "vestfálského míru". Původní budova radnice, kde se jednalo, vzala za své během 2. světové války, nahradila ji její dokonalá replika:
Pan ředitel Jinoch coby dějepisář pochopitelně využil příležitost ke krátké improvizované přednášce:
Remarquovo mírové centrum je kousek od radnice. Jeho okna jsou vidět přímo za našimi zády. V domě, kde se nachází, bývala dříve lékárna, jeho adresa je Markt 5 a celé vypadá takto:
Využili jsme toho, že vstup do něj je zdarma a podívali jsme se tedy dovnitř:
Remarque coby protiválečný spisovatel se pochopitelně netěšil Hitlerově přízni, a tak odešel z Německa ještě dříve, než s ním Hitler mohl zúčtovat. Nakonec se po válce, v roce 1947, stal americkým občanem, jak ukazuje fotokopie amerického dokladu:
Jeho díla byla všechna až na jedno, Poslední stanice, přeložena do češtiny. I slovenština si jeho díla téměř všechna osvojila. Podle toho, co tu vidíme, nebyl do ní přeložen román Jiskra života. Stoprocentně jsou Remarquova díla přeložena do ruštiny:
Po této krátké exkurzi jsme se ještě chvíli prošli po centru Osnabrücku, …
… pozdravili jeho románský dóm, …
… blízko kterého parkoval náš autobus. Užili jsme si ještě pár minut volného pohybu a čerstvého vzduchu …
… a vyrazili jsme k domovu.
Cestu jsme si krátili sledováním filmů na DVD. Časově jsme měli vše výborně rozjeté, cesta ubíhala jako po másle. Bohužel poblíž Halle nedaleko od dálničního sjezdu, který jsme chtěli použít, došlo kousek před námi k vážné nehodě dvou polských kamiónů. Došlo při ní k úmrtí. Museli jsme zastavit a uvolnit cestu záchranným a vozům a těžké vyprošťovací technice. Do akce byl nasazen i záchranný vrtulník. Zdrželi jsme se na dálnici téměř dvě hodiny. Přesto jsme do Neratovic dokázali dorazit ve slušnou dobu, po jedenácté večer, a byli jsme rádi, že nám náš týdenní zájezd do Nizozemska vydařil.
Z návštěvy našich partnerů v Nizozemsku jsme si odnesli velmi pěkné dojmy a těšíme, se, jak jim jejich pohostinnost oplatíme na jaře od 20. do 26. dubna 2012! Přípravy na jejich příjezd už začaly probíhat!
Na závěr ještě pochopitelně nesmí chybět fotopodpis autora, jenž navzdory chladu a vlhku hledí slunci a dalším ročníkům partnerských výměn vstříc …
… což budiž výzvou všem zvědavým, váhavým, ostýchavým a nerozhodnutým:
Neváhejte a pojďte s námi zas příště do toho! Holanďané o nás stále stojí. Zážitky a poučení, které výměna přináší, vám přinesou intenzivní jazykovou průpravu a velkou životní zkušenost. Tak jako se člověk nenaučí plavat na suchu, nepozná svět a jeho běh doma za pecí, neosvojí si hlouběji cizí jazyk bez vlastní intenzivní komunikace. To vše se vám nabízí za malou cenu ve velké míře, pojďte tedy s námi tuto příležitost využít! K tomuto vás stále zvou profesoři, již staří známí, Bert Colly, Aleš Jinoch a Luboš Renka.