FRÍSKO UŽ PO SEDMNÁCTÉ!

11.10. – 17.10. 2013

Nějak si člověk už nedokáže představit, že by se říjen a duben na GFP odbyly bez výměny s Holanďany z naší partnerské školy Marne College Bolsward! Dokonce už i Evropská komise konstatuje, že se jedná o jeden z nejdéle trvajících výměnných programů v Evropské Unii! Naše kontakty začaly v prosinci roku 1992, ve školním roce 1993/94 se uskutečnila první vzájemná výměna a po dvaceti letech hledání, ladění a optimalizování, ale i krizí a dočasně malého zájmu z naší strany podařilo najít způsoby motivace a v neposlední řadě také významné finanční zdroje pro to, aby se celkově dvoutýdenní výměna mohla konat za velmi přijatelnou cenu každý rok. Od roku 2006 doposud se konají výměny nepřetržitě a jedná se o nejúspěšnější období v jejich historii! Tak tedy znovu vzhůru do Bolswardu autobusem firmy Vladimír Petřík, Konětopy 72, se spolehlivým panem Sedlákem za volantem! Je pátek 11. října 2013, do oběda je ještě dost daleko, ale my už si to dávno svištíme po německé dálnici někde mezi Lipskem a Hannoverem:

 

 

Tváře v autobuse se oproti loňsku opět hodně pozměnily. Většinu účastníků tvořili patnáctiletí studenti našich současných kvint, které svým přístupem ke studiu, zájmem a rozhledem patří momentálně k našim nejnadějnějším ročníkům. I skutečnost, že se tito studenti neobávali už v tomto mladším věku vyrazit na zkušenou do Nizozemska, kde je čekalo 7 dní v neznámé rodině spolu s nutností postarat se sami o sebe jen pomocí svých vlastních jazykových schopností, svědčilo o jejich správně zaměřeném odhodlání!

 

Během přesunu na místo činu bylo třeba dělat odpočinkové přestávky, a to už na území SRN. Občas jsme měli možnost konstatovat, že se Němci svou kulturní vyspělostí již přibližují k vyspělostí naší:

 

 

Firma Vladimír Petřík nám poskytla k cestování zase o poznání hezčí a luxusnější autobus než loni a předloni. Volvo je volvo.

 

 

 

Roli druhého pedagogického dozoru tentokrát obsadila paní kolegyně prof. Ladislava Zdebská, která se díky svým kontaktům na firmu „Vl. Petřík“ zasloužila o ještě výhodnější přepravní podmínky pro naše studenty. Na snímku se nám představuje v družném kontaktu s naším panem řidičem Václavem Sedlákem. Na zájezdech do zahraničí je to tak potřeba. Účastníci jsou v cizině na sobě více závislí a úspěch akce, který závisí jen na nich, se nejlépe dosahuje otevřenou spoluprací a tím i potřebným osobním sblížením. Je to tak, v cizině jsme všichni jedna parta bez ohledu na věk či postavení.

 

 

A tak tu tedy třeba zrovna náš student Honza Novák vyzvídá na panu řidiči nějaké ty technické detaily týkající se našeho vozidla a cesty.

 

 

Krajina se ploští, níží,

Nizozemsko už se blíží, …

 

 

… dvě stě mil a v daný čas - …

 

 

… Marne College vítá nás!

 

 

S námi se tu vítá spolupracovnice pana Berta Collyho a profesorka Marne College slečna Bente Toepoel:

 

 

A tady jsme již uvnitř školní budovy, …

 

 

 

… kde jsou u příležitosti naší návštěvy a nám na uvítanou vyvěšeny nám dobře známé vlajky, unijní a naše!

 

 

Malé občerstvení v holandském stylu pochopitelně nemůže chybět:

 

 

Seznamování hostitelů a hostů začíná:

 

 

 

 

 

 

 

Občerstvení je sezobáno, první kontakty a zdvořilosti úspěšně proběhly, a tak je čas odebrat se do hostitelských rodin. Zítra brzy ráno, navzdory tomu, že je sobota, nás čeká hezký výlet trajektem a na kolech. Cílem je malebný západofríský ostrov Ameland!

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

 

Sobota ráno 12.10.2013 nás zastihla na cestě do fríského přístavního městečka Holwerd, odkud jsme trajektem vyrazili na onen hezký ostrov Ameland. Následující fotografie nás už ukazují po vylodění z trajektu na ostrově, a to v přístavu u městečka Nes.

 

 

 

 

 

 

 

Počasí bylo poměrně nevlídné, schylovalo se k dešti a bylo i mlhavo. Zprávy však říkaly, že by se mělo během dne vyjasnit.

 

 

S touto vírou jsme se vydali do nedaleké půjčovny kol, protože náš autobus zůstal na pevnině a vzdálenosti, které jsme chtěli překonávat, byly na chodce dost dlouhé:

 

 

 

Naše první zastávka byla v místním přírodovědném centru mořského života, kde jsme zhlédli instruktážní film, dílem živé a dílem neživé exponáty, vyslechli výklad a pochopitelně udělali par zajímavých snímků:

 

 

 

Pochopitelně nás upoutalo zdejší veliké akvárium a jeho živí, nedobrovolní obyvatelé:

 

 

 

 

 

 

 

Později jsme se přesunuli do prostor, kde už převládaly spíše neživé exponáty:

 

 

 

 

 

 

Takhle například vypadá samčí rozmnožovací ústrojí vorvaně:

 

 

 

 

Po skončení návštěvy v přírodním centru jsme vyrazili za místními přírodními scenériemi, které se mohou zdát jednotvárné, ale pro nás Čechy, kteří moře nemáme, byly i tak exotické:

 

 

 

 

Jedno společné foto na pláži!

 

 

A také jedno detailní. Počasí je mírně deštivé, ale nálada je dobrá.

 

 

Zpět na pevninu! Trajekt čeká!

 

 

 

Tak ahoj, Amelande, třeba zase někdy!

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-

 

V neděli 13.10. byl den s hostitelskými rodinami. Pondělní ráno 14.10. nás už zastihlo opět v budově naší partnerské školy, tentokrát uprostřed výuky. Co nás už ani nepřekvapovalo, ale z čeho bychom si měli vzít příklad, byla klidná, soustředěná studijní atmosféra:

 

 

Dva učitelé zeměpisu tu stojí nad vyučovacími materiály pro tento předmět. Jestlipak by všichni naši studenti dokázali udržet tyto krásné a nijak levné učebnice v tak bezvadném stavu?

 

 

A tohle je pouze atlas Fríska, nicméně i podle něho se mohou studenti naučit řadu obecných zeměpisných zákonitostí a zároveň hodně podrobně poznat svůj region, kde žijí a studují.

 

 

Pan Colly upřesňuje, kam je potřeba naše studenty dovést.

 

 

Je to jasné? Angličtina nám tu všem pomáhá a obzvlášť ta naše se kousek po kousku zlepšuje.

 

 

Vydáváme se na prohlídku obou budov Marne |College. Kromě „Athenea“, což je typ studia podobný našemu gymnáziu připravující studenty pro vysokoškolská studia se na Marne College učí také středoškolské obory speciální a učňovské. Ano, Marne College má asi 1300 studentu a u nás bychom ji nazvali „střední integrovaná škola“.

 

 

A tak po cestě vidíme několik odborných učeben a dílen:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Taky parádní tělocvičnou halu:

 

 

 

Anebo další učebny:

 

 

Budoucí kuchařky:

 

 

 

 

Celkový pohled na zadní pavilon Marne College, kde se vyučují odborné předměty a kde jsou umístěny dílny:

 

 

A tahle vlajka znamená, že Marne College patří mezi školy, které mají ve svém studijním programu zařazeny zahraniční aktivity. Pro GFP Neratovice je to určitě výhoda!

 

 

Po dopoledním programu ve škole se vydáváme na prohlídku místních pamětihodností. Bolsward je malebné městečko! Frísové a Holanďané coby správní Germáni mají velmi dobře vyvinutý smysl pro pořádek, řád věcí a úhlednost. V takovém prostředí se člověk cítí dobře a spokojeně!

 

 

V poklidu kráčíme alejí podél jednoho z místních grachtů…

 

 

 

Tam se dívejte, tam je to zajímavé!

 

 

Stojíme u zdejšího vyhořelého kostela…

 

 

… a přesouváme se dovnitř.

 

 

Nová střecha kostela spočívá na ocelových konstrukcích a je skleněná:

 

 

Zde je fara místního protestantského sboru…

 

 

… a naše průvodkyně z řad studentů nám k tomu podávají komentář, …

 

 

… zatímco my posloucháme.

 

 

Ale tady už jsme na konci prohlídky města v místním malém pivovárku „Us Heit“. Komu je 18, může ochutnat místní produkt

 

 

Tato fotografie nevypadá právě zajímavě, ale zachycuje jediný okamžik, kdy autor této reportáže dokázal najít příležitost a zachytit na snímek nového ředitele naší partnerské školy. Tento důležitý muž, pan Jos te Marvelde, je lehce upozaděn vpravo od pana Collyho. Vypadá přísně, ale je příjemný, korektní a profesionální. Využil při naší návštěvě místního pivovárku chvíli, kdy jsme čekali na prohlídku a přednesl k naší skupině uvítací řeč, a co bylo od něho překvapující a příjemné, ta řeč byla v češtině! Pravda, byla to sice čeština na nizozemský způsob, ale byla srozumitelná a obsah řeči byl velmi přátelský. Panu řediteli jsme rádi zatleskali!

 

 

Naši studenti ještě chvilku poseděli u sklenic, v nichž byla vzhledem k jejich věku hlavně limonáda, a za chvíli jsme se vydali na prohlídku provozu.

 

 

Zde je venkovní průčelí pivovaru „Us Heit“…

 

 

… a zde kromě fríské vlajky také nově budovaná ukázková chmelnice, která bude vtipně a logicky dokreslovat atmosféru místa.

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-

 

Následující záběry však už pocházejí z dalšího dne, úterý 15.10.2013, kdy jsme se vydali do Amsterdamu. Prohlídku nizozemské metropole jsme na rozdíl od všech předchozích návštěv tentokrát absolvovali na bicyklech, které jsme obdrželi v místní půjčovně:

 

 

 

 

Naším prvním cílem bylo Rijksmuseum, tedy Říšské muzeum, kde je kromě spousty jiných obrazů vystavena proslulá

Rembrandtova „Noční hlídka“:

 

 

 

 

 

 

 

Také model děly vyzbrojené plachetnice byl velmi zajímavý. Plavit se po moři v 17. století býval často hodně drsný zážitek,

nezřídka poslední v životě.

 

A ještě jednou Rijksmuseum!

 

 

Po prohlídce muzea jedna společná fotka v přístavišti amsterdamských vyhlídkových člunů!

 

 

A tradiční odpočinková plavba po amsterdamských grachtech s výhledy na městské pamětihodnosti:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po plavbě a večeři v amsterdamské ulici plné levných exotických restaurací, kde si každý mohl vybrat svou oblíbenou kuchyni,

nás ještě v rámci pěšího přesunu k našemu autobusu čekala krátká procházka nočním Amsterdamem.

 

 

Počty zdejších nočních podniků, jak nám bylo sděleno, klesají, a tak kdysi proslulý Red Light District stále více ustupuje nočnímu šeru.

 

 

 

 

Posledním celým dnem našeho pobytu byla středa 16.10.2013.

 

 

V tento den jsme se společně vydali na prohlídku přírodních zajímavostí v chráněném území národního parku poblíž obce Appelscha.

Jsou tu zachovány dávno naváté písečné duny:

 

 

 

Opět se naskytla šance na společné foto …

 

 

 

… a několik individuálních:

 

 

 

 

Ale zpět ke zdejší přírodě – vzhledem k jedinečnosti typu území tu roste i jedinečný typ vegetace:

 

 

 

 

 

 

Ale to už jsme na konci vycházky v přírodě a po lehkém obědě na nás čeká zatěžkávací zkouška v místním lanovém centru!

 

 

Jedna skupina lezla po výškách na lanech, …

 

 

… zatímco druhá vyrazila za lukostřelbou.

 

 

Navléci výstroj, …

 

 

 

… k tomu patřičné instrukce …

 

 

… a jde se na to!

 

 

Mezitím druhá skupina zkouší, zda by se mezi nimi nenašel druhý Vilém Tell …

 

 

 

 

… nebo Robin Hood:

 

 

Ale zpět k první skupině – ze země se to putování po provazových a dřevěných stezkách zdá být

docela snadné, …

 

 

 

 

 

 

… jenže to chce i kus odvahy a sílu v rukou, protože nohy mají na vratkých a houpavých zavěšených prvcích pramálo opory.

Tělo balancuje a ruce se samy chytají všeho ostošest. Autor této reportáže si to ve svých 57 letech sám poprvé a asi naposled v životě vyzkoušel a měl toho opravdu tak akorát! Kolegyně Zdebská jakožto tělocvikářka si vedla zdatněji.

 

 

A tím den a celý program také skončil, takže to chtělo udělat ještě poslední nákupy a další den, tedy ve čtvrtek 17. října 2013 se ráno vyrazilo domů. Autobus odkryl své útroby pro naše zavazadla:

 

 

Loučení bylo dlouhé – důkaz, že se akce povedla, vždyť už s jejím organizováním máme letité zkušenosti!

 

 

 

 

Tradiční společné foto muselo být:

 

 

Rozloučit se přišli také rodiče, pokud měli čas:

 

 

Někteří holandští studenti chtěli vyrazit do Čech hned spolu s našimi:

 

 

Posledních pár slov, …

 

 

… a konečně jsme se odlepili. Ahoj, Holanďani, a díky, na jaře vám to vrátíme!

 

 

Vzhůru na Osnabrück! Ten nejde vynechat! Je poledne a jsme tu:

 

 

Je těžké psát o tomtéž pořád jinak, když navíc i záměr je stejný, ale je to jako výuka – je pořád potřeba nové a nové ročníky seznamovat s místy, kudy kráčela historie a která jsou spjata s významnými osobnostmi. Budova radnice, kde v roce 1648 také skončila třicetiletá válka, vyhlíží stále stejně dobře, přestože je to už jen replika budovy původní, za druhé světové války britským letectvem vybombardované:

 

 

I Remarquovo mírové centrum stojící poblíž osnabrücké radnice je stále na svém místě, přičemž koncepce vnitřní expozice se časem obměňuje.

 

 

A tak tu můžeme spatřit malého Ericha Paula Remarka sedícího na klíně svého tatínka, …

 

 

… jeho rodokmen, …

 

 

… jeho první manželku Ilse Zambona, s níž se oženil a rozvedl hned dvakrát, …

 

 

 

… mladého a slavného nyní již E. M. Remarqua, …

 

 

… ale třeba také jeho známou, rakouskou herečku Hedy Lamarrovou - Kieslerovou, která se v roce 1932 proslavila v československém filmu „Extase“ průkopnického režiséra Gustava Machatého.

 

 

Zaujal nás však i osnabrücký pozdně románský dóm sv. Petra …

 

 

… s poměrně prostou vnitřní výzdobou a o to krásnější iluminací:

 

 

A pak, jako tradičně, přišla už jen dálnice a zase dálnice a večerní tma, skrze kterou jsme bezpečně dojeli do Neratovic ještě tentýž den kolem desáté hodiny večer.

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

Zbývá už jen krátký epilog – hlavně výzva pro další studenty, kteří do způsobilosti vyrazit s námi opět za rok do Holandska dorostli nebo dorůstají: Jedeme dál a nekončíme! Pojeďte s námi do Holandska opět příští rok, už je to prý snad nejdéle trvající školní bilaterální výměnný program v Evropské Unii! Zdá se, že začínáme atakovat Guinessovu knihu rekordů, stálo by za to to ověřit. Ale co je ještě důležitější, je mezikulturní a jazykový přínos tohoto programu pro mladé lidi, kteří se ho zúčastní. Řada našich absolventů o tom může vyprávět.

 

 

My, kteří to organizujeme, to můžeme potvrdit. Tak to pojeďte vyzkoušet, takové zkušenosti se hodí!

Zvou vás holandští šéfové akce – profesoři Bente Toepoel a Bert Colly …

 

 

 

… a samozřejmě také …

 

 

… naši profesoři Laďka Zdebská a Luboš Renka.

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-

-o-o-o-

-o-