Holanďané na GFP

15.5.–20.5.2009

 

Jak prozrazuje název této prezentace, uvítali jsme v uvedených dnech na GFP naše holandské partnery, abychom tak společně završili už celkově dvanáctou konanou výměnu mezi GFP Neratovice a Marne College Bolsward. Už teď na začátku chceme rádi konstatovat, že se výměnná akce bez problémů vydařila a že se rádi budeme těšit na další podobné.

 

Na následujících dvou snímcích můžeme pozorovat trochu napjaté očekávání před příjezdem našich hostů…

 

 

 

…zatímco na těch dalších již opětovné setkání a vzájemné vítání:

 

 

 

A tady jsou také poprvé zachyceny dvě holandské studentky, Akke Boonstra a EElkje Spijksma, které přijely do Neratovic na individuální výměnu. Jejich hostiteli byli naši studenti Klára Jiráčková (na snímku zády ke kameře) a Vladimír Doležal. Bude o nich řeč ještě později dále.

 

 

Další snímky již pocházejí z následujícího dne po příjezdu hostů, a to 16.5., kdy jsme s nimi podnikli výlety na západ Čech, a sice do Koněpruských jeskyní a do Plzně. Jsou na nich vidět okamžiky ze shromaždiště před našim vstupem do podzemí. V blízkosti vchodu  se také občas naskytl zajímavý pohled na okolí:

 

 

 

 

 

A tady je už pár fotek přímo z podzemí, z jeskyní, které sice byly zčásti objeveny určitě už v 15. století, ale upadly v zapomnění. K jejich úplnému prozkoumání dalo podnět jejich opětovné objevení při těžbě vápence v roce 1950. Při práci na ně narazili a pronikli do nich dělníci Jiránek, Mareš, Štěpán a Chvojka. Z jejich objevu mají dodnes potěšení tisíce návštěvníků, kteří mohou obdivovat, co příroda dokázala vytvořit asi za milion let, co jeskyně existují:

 

 

 

 

 

 

 

Po Koněpruských jeskyních přišla na řadu prohlídka našeho světoznámého pivovaru Plzeňský Prazdroj. Zde máme celkem impozantní pohled na jeho budovy od vstupní brány…

 

 

…a zde zase pohledy na další dílčí zajímavosti. Historická lokomotiva zajišťovala dopravu všeho, co bylo v závodě potřeba, po vlečce…

 

 

 

…zatímco nyní vozí návštěvníky po rozlehlém areálu Prazdroje podnikový autobus.

 

 

K vidění byla kromě videové prezentace a venkovních prostor také zachovaná historická varna…

 

 

 

 

 

…a v síní tradic také podobizna muže, který se nejvíc zasloužil o vlastní vznik jedinečného plzeňského piva – Josefa Grolla, vynalézavého sládka pocházejícího z Vilshofenu an der Donau v Bavorsku. Byl prý ale také velmi umíněný, hrubý a bez sebekontroly. První várku plzeňského uvařil v říjnu roku 1842. Na obraze, který pochází z onoho požehnaného roku, mu bylo pouhých 29 let! V tehdy ještě Měšťanském pivovaru v Plzni zůstal pouhé tři roky. V dubnu 1845 se vrátil zpět do rodného Bavorska.

 

 

Následující snímek zachycuje naši výpravu opět při vstupu do podzemí, tentokrát vytvořeného nikoli přírodou, nýbrž lidskou rukou v pískovcové skále. Ano, vstupujeme do podzemních sklepů Plzeňského Prazdroje, přičemž celková délka jejich chodeb tvoří úctyhodných 9 kilometrů! Byly potřeba pro skladování ležáckých sudů, ale třeba i ledu, který tenkrát lidé nedovedli uměle vyrobit. Bohužel světelné podmínky neumožňovaly, aby v těchto prostorách mohly vzniknout další kvalitní snímky.

 

 

A tak tu máme pohled na naši Michaelu Klocovou na pozadí ležáckých sudů…

 

 

…ještě jeden pohled na areál pivovaru z jiného místa od vstupní brány…

 

 

…a také samotnou historickou vstupní bránu.

 

 

Za branou je vidět budova bývalé spilky, tedy kvasného sklepa, která se změnila v restauraci "Na spilce". Zákazníci si tu užívají plzeňského piva i ostatních dobrot pochopitelně v suterénních prostorách, jak se na spilku sluší. Díky jejich rozlehlosti je tato restaurace největší restaurací v České republice. Má přes dvě stě míst! Zde je její detailnější snímek:

 

 

Mezitím Bert Colly a řidič Harrie Bruins diskutují nad mapou o dalším postupu.

 

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

Následující fotografie pocházejí už z neděle 17.5., která nás zavedla do Prahy. Právě vystupujeme z autobusu poblíž Pražského hradu            a dáváme se na pochod směrem k sídlu našich králů a prezidentů.

 

 

 

 

Po průchodu hradními nádvořími se ocitáme pře Matyášovou branou, hlavním vstupem do hradního areálu. Odsud studenti půjdou ve skupinkách samostatně po své trase historickým centrem Prahy. Bert Colly jim dává poslední pokyny.

 

 

 

Sympatická holandská děvčata, Eelkje Spijksma a Akke Boonstra, která, jak bylo na počátku uvedeno, přijela na čtrnáctidenní individuální výměnu, se na dnešní túru zřejmě velmi těší:

 

 

Náš první prezident "tatíček" Masaryk tomuto hemžení moudře přihlíží:

 

 

Ale Holanďané tu mají své živé zastoupení: Bert Colly je v opět Praze, Praho, třes se, přijel tě navštívit  Pan Někdo:

 

 

 

A Praha vstává z oparu, den je slunný, teplý a krásný a hosté mají dobrou náladu:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po poledni máme sraz na Staroměstském náměstí u Husova pomníku, odkud vyrážíme za další zajímavostí, a sice Památníkem hrdinů heydrichiády v Resslově ulici.

 

 

 

Z návštěvy Památníku snímky nemáme, nedá se tam dost dobře fotografovat. Násladující snímky jsou už z pizzerie La Ventola v Soukenické ulici, kde jsme se společně posilňovali před závěrečným bodem programu toho dne, totiž před představením Křižíkovy fontány:

 

 

 

 

 

 

Výstaviště nás vítá, jen ať se program také vydaří! Tentokrát se opravdu vydařilo, Holandským hostům se velmi líbilo. Dokonce se podařilo zachytit fotoaparátem i některé působivé barevné světelné efekty Holandským studentům se velmi líbily:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

A to už nadešel další den, pondělí 18.5., kdy jsme vyrazili do Mladé Boleslavi, kde jsme navštívili automobilové muzeum a automobilový podnik Auto Škoda Mladá Boleslav, mimochodem jeden z nejstarších svého druhu na světě. V areálu podniku panuje přísný zákaz fotografování, a tak jsou zde pouze snímky z muzea:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

 

Po prohlídce továrních hal naší automobilky, kde jsme sledovali, jak pracovníci na linkách sestavují fabie, jsme vyrazili do známé části Českého ráje, a sice do nedalekých Prachovských skal. Pochod tímto turisticky vděčným územím nebyl příliš dlouhý, jen asi 5 kilometrů, ale jak ukazují snímky, počasí nám přálo a bylo toho k vidění dost pěkného a zajímavého:

 

 

 

 

 

 

 

Oproti předchozím letům jsme rádi zaznamenali jedno vylepšení: Pěkná vyhlídka z Šikmé věže byla celá léta znemožněna, protože právě v místě výhledu rostly vysoké stromy. Správa parku jak vidno konečně zalitovala tohoto znehodnocení a stromy nechala pokácet. Výsledky se obratem dostavily:

 

 

 

Ono půvabné místo inspirovalo i leckteré naše hosty, aby si pořídili pár snímků na památku. Milí hosté neměli tušení, že se sami octli   v záběru našeho poněkud poťouchlého dokumentaristy:

 

 

 

A to už se přiblížil konec naší trasy, kde jsme zastihli našeho řidiče Harrieho Bruinse v přátelském rozhovoru s naším staronovým kolegou panem profesorem Ladislavem Ehlem a některé z rychlejších studentů, jak se občerstvují po absolvování výletu v teplém počasí:

 

 

 

Předposlední den, 19.5.2009, bylo na programu varování v podobě zájezdu do Malé pevnosti v Terezíně. Ponurá a tíživá atmosféra místa, kde lidé trpěli pro svou rasu, náboženství a přesvědčení, udělala dojem na nás všechny.

 

 

Uvědomovali jsme si, že ještě poměrně nedávno panovaly v naší části světa násilné poměry, které neměly s humanitou nic společného:

 

 

 

 

 

Bezstarostnost mládí se vytratila z mysli, tváře zvážněly:

 

 

Životní podmínky lidí, kteří byli na tomto místě internováni, třebaže žádný zločin nespáchali a ničím se neprovinili, byly děsivé:

 

 

 

Zaujala nás také cela Gavrila Principa, který spáchal atentát na následníka rakouského trůnu Franze Ferdinanda d´Este v roce 1914      v Sarajevu. Jeho cela byla během jeho pobytu často dlouhé dny bez jakéhokoli osvětlení a naprosto temná, a tak její obyvatel v ní poměrně rychle pozbyl svého duševního i fyzického zdraví:

 

 

Ani ostatní místa jako prádelna nebo holírna, která nota bene byla vybudována jen na oko a nebyla nikdy použita, nemohly vytvořit optimističtější dojem:

 

 

 

Heslo "Paroubek škodí lidem" na tričku naší studentky Elišky Kývalové ztrácelo v tomto prostředí svou ostrost.

 

 

V areálu Malé pevnosti jsme obešli vodní kanál, kam si navzdory pochmurné historii našel cestu obyčejný život …

 

 

 

 

…místo, kudy uprchli během války tři vězni pomocí žebříku, z nichž jeden, Václav Matas, nebyl do konce války dopaden…

 

 

…asi kilometr dlouhé katakomby, jediný přístupný úsek z původních padesáti (!) kilometrů…

 

 

…místo popraviště…

 

 

 

 

…a další:

 

 

 

 

 

S Malou pevností jsme se rozloučili, abychom ještě dále pokračovali do Muzea terezínského ghetta, kde jsme kromě dokumentačních materiálů zhlédli také dokumentární film.

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

Po návštěvě Malé pevnosti a Muzea ghetta jsme zamířili do nedalekých Litoměřic, abychom setřásli tísnivé pocity z předchozích míst. Studenti se tam věnovali již jen samostatné prohlídce a nakupování dárků.

 

 

 

Mezi tím se uskutečnily i první operativní schůzky, které se týkaly studentů individuálního výměnného programu. Zde máme pohromadě celý tým – Vláďu Doležala, hlavu akce Berta Collyho, Kláru Jiráčkovou, jejího hosta Akke Boonstra a hosta Vladimíra Doležala Eelkje Spijksma. Instruktážní schůzka se konala pod širým nebem přímo na litoměřickém autobusovém nádraží:

 

 

 

Po prohlídce Litoměřic už zbývala jen poslední cesta do Neratovic, při které jsme za hezkého počasí míjeli hezkou krajinu Českého středohoří. Kopce svým tvarem v sobě nezapřou svůj sopečný původ:

 

 

 

 

S přibližujícím se domovem jsme pozdravili památný Říp…

 

 

…a zanedlouho také Mělníček a jeho vinohrady:

 

 

Naše poděkování si znovu vysloužil za volantem svědomitý holandský řidič Harrie Bruins, bez něhož bychom se společně nikam nepodívali a nic zajímavého nezažili:

 

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

 

A pak už nastal úplný závěr našeho skupinového výměnného podniku pro tento školní rok. Ráno 20.5.2009 zastihlo všechny před budovou GFP při loučení. Holandští studenti nastupují do svého autobusu, Bert Colly se naposledy usmívá na kameru…

 

 

…naši studenti mají ve tvářích stopy úlevy po přestálém vypětí a stopy smutku z toho, že sympatičtí hosté jedou domů…

 

 

…a autobus odjíždí.

 

 

Ale přece jen neodváží všechny, zůstaly nám tu dvě bolswardské velvyslankyně – Akke Boonstra a Eelkje Spijksma:

 

 

Obě děvčata u nás zůstala ještě další týden, aby mohla mezi našimi mladšími studenty napomoci k dalšímu pokračování výměnného programu mezi GFP Neratovice a Marne College Bolsward, aby jim pověděla něco zajímavého o své škole, svém regionu a své zemi. O tom, že byla jejich snaha úspěšná, svědčí fakt, že se v následujícím školním roce konala další, již třináctá vzájemná skupinová výměna.

 

Jejich hostitelé, Klára Jiráčková a Vladimír Doležal, odjeli po skončení jejich mise společně s nimi do Nizozemska na dva týdny, kde na Marne College naopak seznamovali mladší holandské studenty s naší školou a zemí. I jejich práce přispěla k úspěšnému konání další výměny a znamenala i pro ně osobně přínos a nové zkušenosti.

 

A tak je třeba na samotný závěr této reportáže i z těchto míst povzbudit naše studenty, aby se neostýchali a neobávali a vyrazili znovu do Holandska s námi za zkušenostmi a za novým poznáním, které se v životě velmi hodí, jak nám o tom vyprávějí později účastníci už coby naši absolventi.

 

Tak neváhejte a pojeďte! Za Marne College a za GFP vás zvou:

 

Prof. Bert Colly…

 

  

 

…a prof. Luboš Renka:

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-

-o-