Holanďané na GFP

15. 4. – 21. 4. 2011

 

Znovu uplynulo půl roku a tentokrát nastala pro změnu naší straně povinnost prokázat pohostinnost našim nizozemským partnerům z Bolswardu a postarat se tak o celkově zdárný průběh a završení v pořadí již ČTRNÁCTÉ vzájemné skupinové výměny. Událost měla samozřejmě punc oficiality – před budovou GFP spolu s naší vlajkou zavlála zároveň i vlajka Evropské unie, tedy alespoň tehdy, když nepanovalo bezvětří.

 

K800_P1010011.JPG

 

Našim studentům se v Nizozemsku zalíbil způsob našeho přijetí s malým úvodním pohoštěním, a tak se chtěli i v tomto směru pochlubit. Přípravy v naší školní jídelně probíhaly vskutku důkladně. Poděkování za to patří zejména studentkám Kamile Richterové, Jitce Beránkové, Pavle Bryxové, Báře Vokšické a Martině Frankové, ale i studentovi Janu Cabadajovi:

K800_P1010012.JPG

 

K800_P1010014.JPG

 

K800_P1010016.JPG

 

K800_P1010018.JPG

 

K800_P1010020.JPG

 

Byl pátek navečer a to je na silnicích a dálnicích obzvlášť hustý provoz. Dalo se očekávat zdržení, a tak byla cítit trocha napětí netrpělivost, kdy už "to vypukne". Mezi čekající se vmísili i "staří harcovníci" z GFP David Švejnoha a Štěpán Konopásek (na následujícím snímku postupně zprava), kteří se dřívějších výměn také zúčastnili:

 

K800_P1010021.JPG

 

K800_P1010023.JPG

 

Autobus s našimi hosty nakonec dorazil s malým zpožděním. Účastníci akce se vítali už jako staří známí:

 

K800_P1010025.JPG

 

K800_P1010026.JPG

 

K800_P1010027.JPG

 

K800_P1010028.JPG

 

K800_P1010030.JPG

 

Chybět u toho pochopitelně nemohli holandský lídr prof. Bert Colly a osvědčený řidič Harrie Bruins, který se nachomýtl zády při focení dalších důležitých protagonistek akce, Bertovy sekundantky prof. Betty Okkema, kterou hostila tentokrát paní profesorka Alena Lebedová.

 

K800_P1010029.JPG

 

Samozřejmě následoval přesun do školní jídelny, kde u zákusků postupně opadal počáteční ostych:

 

K800_P1010032.JPG

 

K800_P1010031.JPG

 

K800_P1010033.JPG

 

Uvítání příliš dlouho netrvalo, neboť druhý den ráno, v sobotu 16.4. nás už čekal program v Praze, která nesmí nikdy chybět. Začínali jsme u Pražského hradu, odkud smíšené skupiny vyrážely historickou trasou do centra města. Fotografie z této části programu dodal student Michal Kváček, zvěčněný v pravém dolním rohu svých fotek:

 

praha_holandani_003.JPG

 

praha_holandani_002.JPG

 

Počasí bylo krásné slunečné, a tak pražské památky, jako třeba Strahovský klášter se přímo nabízely k vyfotografování:

 

praha_holandani_004.JPG

 

praha_holandani_006.JPG

 

Odpoledne, po absolvování procházky po staré Praze, jsme se vydali za dalším cílem, a sice do Památníku hrdinů heydrichiády v Resslově ulici. Tak jako Holanďané mají svůj Dům Anny Frankové, máme i my svůj válečný památník připomínající události, které daly světu najevo, že Češi a Slováci se nesmířili s nacistickou okupací:

 

praha_holandani_013.JPG

 

 

praha_holandani_009.JPG

 

Během prohlídky autentických prostor, kde se hrdinové ukrývali, po zhlédnutí dokumentárního filmu v anglické verzi a po seznámení se s dokumenty jsme pochopili důležitý fakt, a sice ten, že bez hrdinství našich parašutistů, kteří 27. května 1942 provedli úspěšně atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a všech, kteří jim pomáhali, by vítězné mocnosti s Československem po válce nakládaly jako se součástí nacistického Německa. Otázkou zůstává, zda vůbec a případně v jaké podobě by byl býval náš stát znovu obnoven.  A s tím souvisí jeden velký paradox: Hrdinové, kteří svým činem mimořádně přispěli k jeho obnovení, mají v místě svého posledního úkrytu svůj důstojný památník AŽ OD ROKU 1995! Poválečný komunistický režim neměl zájem vyzdvihovat zásluhy našeho západního odboje a západních mocností o naši svobodu.  (Na důkaz toho stačí připomenout třeba jen poválečné šikanování našich letců, kteří za války bojovali proti nacismu v Anglii.) Jejich význam se pokrytecky odsouval stranou mimo centrum náležité pozornosti. I tak svět dokáže odplácet.

 

praha_holandani_010.JPG

 

-o-o-o-o-o-

-o-o-o-

-o-

 

Tentýž den navečer naše skupina dorazila zpět do Neratovic, kde se za naší účasti konal v místní TOP kavárně neformální koncert školních skupin. Bylo se na co dívat a co poslouchat. (Své fotografie k této části reportáže, ty bíle orámované, laskavě věnoval i známý neratovický fotograf pan Jiří Pecháček.) Kromě našich studentů Petra Židoně a Šimona Hrábka si zazpívali třeba i prof. Bert Colly a prof. Betty Okkema:

 

K800_DSC_5418.JPG

 

K800_DSC_5420.JPG

 

K800_DSC_5425.JPG

 

praha_holandani_016.JPG

 

K800_DSC_5603.JPG

 

K800_P1010041.JPG

 

K800_DSC_5503.JPG

 

 

K800_DSC_5494.JPG

 

K800_DSC_5573.JPG

 

K800_DSC_5565.JPG

 

K800_P1010045.JPG

 

Následující den, neděle 17.4., byl v režii hostitelské rodiny, a tak zábava mohla probíhat v pohodě a mohla trvat déle:

 

K800_P1010037.JPG

 

K800_P1010038.JPG

 

K800_P1010043.JPG

 

K800_P1010046.JPG

 

-o-o-o-o-o-

-o-o-o-

-o-

 

Po neděli strávené s hostitelskými rodinami přišla opět na řadu poznávací exkurze směřující tentokrát do východních Čech, a to na místa, kam se dosud v rámci výměny žádná návštěva nekonala, ale která mohla naši zemi dobře charakterizovat: Pivovar v Nové Pace a skalní město u Teplic nad Metují. Novopacký pivovar, který své pivo úspěšně vyváží do osmi zemí, byl naší první zastávkou:

 

K800_P1010058.JPG

 

Čekala nás pochopitelně prohlídka výrobního zařízení se závěrečnou malou ochutnávkou. Naše průvodkyně paní Edita Jiránková byla mladá a sympatická, i když angličtina, obzvlášť odborné termíny, jí šla trochu ztěžka. Společně s výpomocí z naší strany jsme nakonec výklad pro Holanďany spojenými silami zvládli.

 

P1010047.JPG

 

Nejprve jsme se octli prostorách, kde se ječmen nejprve nechává naklíčit….

 

 

P1010052.JPG

 

…a vzniklý rozdrcený slad se vystírá ve vystírací kádi:

 

P1010049.JPG

 

a následně se rmutuje ve rmutovacím kotli. Hosté naslouchali pozorně a ukázněně:

 

 

Součástí prohlídky byla i malá ochutnávka. Opití nehrozilo. Každý dostal malou sklenici a mohl si do ní natočit ještě čerstvé a nepasterizované pivo přímo z tanku. V něm byl ale tak velký tlak, že víc než jedno deci si nikdo natočit nedokázal:

 

 

 

S novopackým pivovarem jsme se rozloučili kolem poledne. S obědem jsme se nezdržovali, měli jsme totiž před sebou ještě slušný kus cesty do skalního města v Teplicích nad Metují. Ke vstupu do skal poblíž hotelu Orlík jsme tak dorazili po druhé hodině:

 

 

 

Malé občerstvení před cestou se hodilo:

 

 

Vstupné do skalního města jsme platit nemuseli, neboť v pokladně u vstupu nikdo nebyl. Byl začátek sezóny, zájem malý, a tak to pan pokladník předčasně vzdal:

 

 

Byl konec dubna a ve skalních prohlubních ještě ležel sníh:

 

 

Prudký výstup na vyhlídku do míst, kde dříve stával hrad Střmen, jsme z časových důvodů jen minuli:

 

 

Krátce na to se terén začal měnit a začalo přibývat na jeho malebnosti, až jsme se ocitli u samotné brány do srdce skalního města:

 

 

 

 

 

 

 

 

Za touto branou, v samém srdci skalního města teplického, jsme se ocitli v podivuhodném světě úžasných skalních útvarů, zákoutí a stěn, které tu příroda vytvořila. Holandští hosté byli okouzleni, protože jejich úhledná a svou úpravností oku lahodící země tento typ přírodních krás postrádá. Ale okouzleni byli všichni z nás, protože cit pro estetično máme vrozený. Posuďte sami:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ještě poslední pohled na skály a pak už zpět do Neratovic, bylo toho dost a domů bylo dost daleko.

 

 

-o-o-o-o-o-

 

 

Další den, v úterý 19.4., na nás čekala další velevýznamná destinace, kde jsme s holandskými studenty ještě nikdy před tím nebyli, i když od Neratovic není tak daleko: někdejší město stříbra a nyní památková rezervace na seznamu UNESCO – královské město Kutná Hora! Na následujících dvou snímcích už jsme před Hrádkem a na jeho nádvoří, odkud se brzy přesuneme do samotných útrob stříbrného dolu:

 

 

 

 

Nejprve to ale vyžaduje potřebné informace ve starém důlním zařízení, tzv. „trejvu“, instruktáž a nezbytné vybavení:

 

 

A nyní ulicemi přímo do dolu:

 

 

Několik desítek metrů pod zemí na trase dlouhé 250 metrů jsme si udělali dost zřejmou představu o tom, jak těžké a nebezpečné povolání horničina byla a stále je. A přece i tehdy, za mnohem primitivnějších podmínek než dnes, se našlo dost mužů ochotných ty těžkosti podstoupit – dostali dobře zaplaceno, a tak mohli snáze uživit své rodiny.

 

Podzemí Kutné Hory je doslova provrtané, ale  nám těch 250 metrů zpřístupněné trasy zcela postačovalo. Temnota, minimum prostoru, chlad a vlhko, to vše vypovídalo samo za sebe. Snímků se v té tmě přece jen několik podařilo:

 

 

 

 

 

Na povrchu to bylo mnohem příjemnější, když jsme se seznamovali s tím, so se dělo se stříbrnou rudou po jejím vytěžení a se stříbrem po jeho vytavení:

 

 

Po rozloučení s Hrádkem se nám naskytl pěkný výhled na chrám sv. Jakuba …

 

… a zvláště pak také na náš další cíl, nejkrásnější historickou stavbu Středočeského kraje, chrám sv. Barbory, patronky horníků:

 

 

Zavítali jsme dovnitř, kde nás mimo jiné upoutala socha horníka v pracovním oblečení, jaké jsme si před tím sami vyzkoušeli:

 

 

Poslední pozoruhodností v Kutné Hoře, kterou jsme nemohli vynechat, byla její slavná kostnice:

 

 

Dojmy není třeba rozvádět, obrázky mluví samy za sebe:

 

 

 

 

 

 

 

 

Krátký odpočinek …

 

 

… a na shledanou, Kutná Horo! To však ještě nebylo z tohoto dne úplně všechno. Při cestě zpět leželo město Nymburk, dříve Niemburg a ještě dříve Neuenburch, tedy Nový Hrad. Založili jej podle některých pramenů ve 2. polovině 13. století Holanďané. A tak jsme našim hostům chtěli ukázat, o co se možná jejich předkové zasloužili. Centrum města je památkovou rezervací. Jejím centrem je gotický chrám. Dále k ní patří replika městských hradeb, ochranné vodní příkopy a některé další stavby:

 

 

 

 

 

 

Za zmínku ještě stojí, že po třicetileté válce zůstalo v Nymburce naživu pouhých 22 obyvatel, kteří přežili hladomor a ostatní válečné útrapy.

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

Poslední celý den pobytu našich nizozemských hostů byl věnován výuce na GFP, kultuře a sportu. Dopoledne Holanďané navštívili vybrané hodiny výuky, jako třeba angličtinu, kde se seznámili s prezentací o České republice …

 

 

 

… nebo hodiny češtiny, kde se pod vedením prof. Paličky spolu s našimi studenty zamýšleli nad postavou babičky jakožto typem. Byla to zajímavá výměna názorů:

 

 

 

Po obědě ve školní jídelně na dokreslení předchozí návštěvy Památníku hrdinů heydrichiády v Praze zhlédli účastníci výměny v angličtině nejdražší český film, který byl kdy natočen, Tmavomodrý svět, věnovaný osudu československých válečných letců západního odboje během války a po ní.

 

Po tomto vážném a tragickém představení následoval již poslední, nicméně mnohem veselejší oficiální bod programu, a to florbalová utkání ve školní sportovní hale:

 

 

 

Jeden z nizozemských studentů pojal reprezentaci své země velmi vážně. Fríské národní barvy mu slušely:

 

 

Zápasilo se v přátelském duchu, jak to má při podobných setkáních vypadat, žádné fauly:

 

 

Nálada byla dobrá i na lavičkách:

 

 

A s utkáními skončil i celý oficiální program. Bylo toho za ten týden opravdu dost. Společné zážitky, kvůli nimž se studentské výměny pořádají, pomohly opět několik desítek mladých lidí sblížit a blíže se poznat.

 

-o-o-o-o-o-o-

 

 

Další den ráno, 21.4.2011, už bylo na programu jen rozloučení, sice oficiální, ale nikoliv nutně definitivní:

 

 

 

 

Za téměř 19 let vzájemných kontaktů a po 14 kompletně uskutečněných výměnách známe nejeden případ, kdy vzájemné kontakty studentů, dnes už absolventů, a jejich rodin dále pokračují. Další mohou klidně následovat!

 

 

 

 

 

Ještě společné foto jako vždycky …

 

 

… a vzhůru zpět domů:

 

 

Najednou tu po tom všem ruchu a vzruchu zůstalo ticho a prázdno. Ale jak věříme, jen dočasně. Protože dokud budou kontakty GFP Neratovice a Marne College Bolsward trvat a dokud státní úřady budou takovéto bilaterální kontakty finančně podporovat, bylo by neodpustitelnou chybou tyto příznivé okolnosti nevyužít.

 

Proto znovu musí zaznít v závěru tradiční výzva ke studentům nižších ročníků:

 

POJĎTE S NÁMI SPOLEČNĚ VYRAZIT ZA NOVÝMI ZKUŠENOSTMI, POJEĎTE SI S NÁMI PROCVIČIT A V PRAXI ZDOKONALIT SVOU ANGLIČTINU, POJEĎTE OBJEVIT NOVÉ, KULTIVOVANÉ KULTURNÍ NÁVYKY! ZÁJEM HOLANDSKÉ STRANY TRVÁ, NEODMÍTEJME JEJ!

 

Pod tato slova se rádi podepíší a k dalším studentským výměnám vás zvou Bert Colly, Alena Lebedová a Luboš Renka (s tradičním závěrečným autorským podpisem, tentokrát coby hledač toho, co je v životě skutečně cenné):

 

 

Dlužno na úplný závěr dodat, že v době, kdy je tato reportáž dopisována, byla předchozí výzva našimi studenty vyslyšena a že zanedlouho, 7.10. – 13.10.2011 proběhne v Bolswardu první část již PATNÁCTÉ VZÁJEMNÉ VÝMĚNY, zatímco její druhá, česká část se bude konat ve druhé polovině dubna roku 2012!!

 

NA SHLEDANOU U PŘÍŠTÍCH REPORTÁŽÍ!

 

 

-O-O-O-O-O-

-O-O-O-

-O-