HOLANĎANÉ NA GFP

11. 4. - 17. 4. 2014

 

A je to zase tu, když se měsíc duben rozběhne! Slunce začne mít sílu, země se zazelená,

kvítí se začne ukazovat a na GFP se dokončují přípravy na příjezd našich nizozemských partnerů.

 

 

Přijeli k nám podle plánu onoho pátečního prosluněného odpoledne. Tentokrát jsme se rozhodli udělat změnu v místě uvítání:

 

 

Uvítání a první setkání se konalo ve školní společenské místnosti a přilehlém okolí. Bylo tu sice těsněji, ale útulněji, což mimoděk přispělo k rychlejšímu sblížení účastníků.

 

 

 

 

Holanďané dorazili v ohlášenou dobu a po jejich příjezdu se mohlo všechno jaksepatří rozběhnout:

 

 

 

Vedoucí holandské skupiny profesor Bert Colly nebyl chvíli k nalezení, až byl nakonec přistižen v zavazadlovém prostoru:

 

 

 

 

Ve společenské místnosti GFP se odehrávalo avizované těsnější sbližování:

 

 

 

 

 

 

 

Naši studenti vše krásně připravili, bohužel úklid zbyl na organizující učitele. Příště již i tato fáze programu musí být zorganizována lépe!

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

A tady už máme záběry z následujícího dne, soboty 12.4., kdy byla na našem společném programu návštěva Prahy,

která tentokrát začala oproti dřívějším zvyklostem v technickém muzeu:

 

 

 

Exponáty byly pochopitelně zajímavé, dokonce i pro dívky! Pokud jde o historii našeho strojírenství se máme čím pochlubit:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

My jsme si ovšem objednali ještě speciální exkurzi v rámci muzea, a to exkurzi v simulovaném interiéru rudného a posléze uhelného dolu.

Působivost této simulace byla intenzivní, práce horníků je navzdory velké mechanizaci opravdu dřina, které si musíme vážit,

neboť bez ní bychom netopili, nesvítili, nejezdili dopravními prostředky:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

-o-o-o-o-o-o-

 

 

Po návštěvě Technického muzea nás čekala procházka Pražským hradem. Jeho areál se hemžil návštěvníky. Abychom se jeden druhému vzájemně neztratili,

zvolili jsme si jako místo srazu vchod do svatovítské katedrály a využili této příležitosti k dalšímu společnému fotu:

 

 

Dokonce jsme si navzdory velkému davu našli možnost prohlédnout si alespoň zčásti vnitřek svatovítské katedrály:

 

 

 

Prošli jsme areálem Hradu až k vyhlídce na Prahu nad Starými zámeckými schody a od ní prošli Zahradou Na Valech k Matyášově bráně, …

 

 

 

 

 

… kde jsme pokračovali již samostatně v menších skupinách. Naše trasa pochopitelně vedla přes slavný Karlův most:

 

 

 

 

Po rozchodu a samostatném programu v centru Prahy zbývaly poslední dva dnešní body, a to společná večeře v pizzerii La Ventola …

 

 

 

A posléze zhlédnutí představení Křižíkovy fontány, které je pro naše hosty pokaždé nevšedním zážitkem:

 

 

 

 

 

 

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-

 

Po návratu z Prahy do Neratovic předchozího dne kolem 22. hodiny se šlo spát celkem v pohodě, protože nazítří, v neděli 13. 4. 2014, následoval den s hostitelskými rodinami.

Účastníci se mohli dosyta vyspat.

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

Naproti tomu o den později, v pondělí 14. 4. se odjíždělo z Neratovic už v půl osmé, protože nás čekal dost bohatý a také dost náročný program,

který, jak se později ukázalo, se vyvinul ještě náročněji. Našim prvním cílem byl zámek Český Šternberk,

který sice zvenčí nevypadá úplně vábně, zato vevnitř …

 

 

Na místě se k nám připojil náš starý dobrý známý, ještě nedávno staronový profesor GFP Ladislav Ehl a někdejší protějšek Berta Collyho,

který vedl první česko-holandskou výměnu mezi GFP NERATOVICE  a MARNE COLLEGE BOLSWARD, tehdy ještě GYMNAZIUM TITUS BRANDSMA,

a to v e školním roce 1993/1994. Na snímcích pózuje spolu s našim osvědčeným řidičem Harriem Bruinsem:

 

 

 

 

My ovšem s celou skupinou pokračujeme nahoru cestou k zámku. Kolegyni Zdebskou, která program pro ten den zorganizovala, doprovázejí její zdatné pomocnice, naše absolventka Hanka Chudějová na snímku vlevo a vpravo pak rovněž naše absolventka a nyní také naše profesorka TV

Martina Gerencséry-Zlatohlávková, toho času na mateřské dovolené. Jejich chvíle měla teprve přijít:

 

 

Okolí zámku, jak je typické i pro naše ostatní města a obce, se postupně po dekádách chátrání začíná zlepšovat a místy i půvabnět:

 

 

Tak vzhůru na zámek!

 

 

 

Výhledy shora od zámeckých hradeb jsou opravdu pěkné! Řeka Sázava, naše brzké pole působnosti, vyhlíží romanticky a mírumilovně:

 

 

 

 

 

Ale nepředbíhejme, ukažme něco z toho, co se nám nabízelo v zámeckém interiéru, bylo to opravdu úchvatné:

 

 

 

 

 

 

 

Dodnes je na zámku k vidění zajímavý lustr – nynější majitel zámku jako dítě kdysi rozbil jeden z jeho ozdobných skleněných nástavců,

který, aby zamaskoval svůj prohřešek před rodiči, urychleně nahradil méně ozdobným (na snímku třetí vzadu).

Rodiče na to nikdy nepřišli, a tak lustr vypadá dodnes stejně jako po tehdejší majitelově „opravě“!

 

 

Pohledem na vysušeného krokodýla jsme se v Českém Šternberku se zámkem rozloučili a vyrazili jsme do nedalekého Kácova, …

 

 

… kde nás čekala prohlídka místního historického pivovaru nazývaného „Hubertus“:

 

 

 

První na řadě byla prohlídka varny:

 

 

 

 

 

Následovaly prostory, kde pivo kvasí a dozrává:

 

 

 

Dozrávací tanky jsou umístěny v historických sklepech, …

 

 

 

… kde se dodnes nachází i historická lednice, chladný obezděný prostor, kde se kvůli udržení nízké teploty potřebné

k dozrávání piva dlouhodobě, od zimy do zimy, skladoval led prokládaný slámou:

 

 

Po prohlídce kácovského pivovaru následovalo občerstvení v místní restauraci a po něm přišlo vyvrcholení celého dne,

které se ve svém průběhu ukázalo jako dost vzrušující a budě už asi navždy hodnoceno rozporuplně:

Rozhodli jsme se totiž sjet s Holanďany na raftech řeku Sázavu, a to právě z Kácova zpět do Českého Šternberka!

 

Přípravy k cestě proběhly dílem u místního nádraží, …

 

 

 

 

 

 

… a dílem přímo na břehu Sázavy. Každý si nasadil ochrannou plovací vestu pro případ nouze. Měla i další výhodu, a to tu, že v sice slunečném,

ale jinak chladném počasí hřála. Na fotografiích z této akce lze vidět, že někteří účastníci jsou oblečeni poněkud nalehko.

Bude o tom ještě řeč! První rafty právě vyplouvají:

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor této reportáže spolu s holandskou profesorkou Bente Toepoel, na rozdíl od  tria Zdebská-Chudějová-Gerencséry,

které vládlo jejich raftu, mezi zkušené vodáky nepatří. Uposlechl proto všechny rády a pokyny těch zkušenějších a vše bylo bez problémů.

 

 

Začátek cesty se jevil poměrně idylicky:

 

 

 

Okolní příroda zareagovala na vyšší teploty a začala se probouzet:

 

 

Už se ukazovaly i první blatouchy:

 

 

 

Občas se rafty od sebe odtrhávaly, občas se shlukly, tak jak se jejich osádkám dařilo veslovat a manévrovat:

 

 

 

 

Nařízeno bylo hromadně čekat před jezy s propustmi, učitelský raft vždy musel projet jako první:

 

 

Na naší trase byly propusti celkem tři, toto je první z nich:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Proplutí první propustí bylo celkem snadné. To účastníky plavby rozkurážilo natolik, že u druhé propusti nepočkali, jak bylo dohodnuto,

až propluje velitelský raft. Zaslouženě to slízli. Také bylo třeba ošetřit jedno drobné poranění :

 

 

 

 

A vzhůru na další propust, tentokrát u Soběšínského mostu! Fotky sice moc nevyšly, ale mají alespoň dokumentační hodnotu:

 

 

 

Na tomto úseku nás přepadly problémy, dva rafty uvázly na balvanech a jejich posádky je nebyly s to uvolnit je vesly. V této souvislosti je tu na místě vyslovit velkou pochvalu našim dvěma studentům,

a to ELIŠCE HORÁKOVÉ (v uvedené době studentce septimy A) a ŠTĚPÁNU ŠTRBOVI  (v uvedené době studentu kvinty B) za jejich rozhodnost a statečnost, s jakou z raftů „vystoupili“ rovnou do řeky

a bez ohledu na své nepohodlí v podobě totálně promočených bot rafty se svými spolucestujícími uvolnili pro další pokračování v plavbě! Díky vám oběma, škoda, že nemáme k dispozici dokumentující fotky!

 

Třetí propust byla pro projetí nejtěžší, ale i tu jsme zvládli, i když občas dost krkolomně. Rafty jsou ale bezpečné a nepřevracejí se.

 

 

 

 

 

Také jsme cestou minuli ústí řeky Blanice, která se vlévá do Sázavy. Protože se v Čechách nacházejí dvě řeky toho jména, říká se této pro přesnější rozlišení

 „Vlašimská Blanice“ na rozdíl od „Vodňanské Blanice“, která se vlévá do Otavy.

 

 

 

 

A opět nepříliš vydařená fotka, která však alespoň trochu zachycuje nepříjemnou proměnu počasí před blížícím se Českým Šternberkem. Dalo se totiž do deště a bouřilo, tu a tam se objevily i blesky, což na vodě není nic příjemného a někoho to i děsí. A právě v téhle situaci se ukázalo, jak kdo se na tuto alternativu připravil a jak dobře. Někteří navlékli nepromokavé oblečení a jeli dál celkem v pohodě. Ti, co si s sebou nic teplejšího a nepromokavého přes náležité upozornění nevzali, zůstali počasí napospas. Holanďané jako správný námořnický národ čelili nepohodě kolektivním odhodlaným zpěvem, který povzbuzoval nejen jejich ducha, ale i našeho.

 

 

Na následujícím snímku se dají na hladině Sázavy rozeznat tečky po dopadajícím krupobití, které se zničehonic spustilo spolu s deštěm.

Dokonce i zahřmělo a zablýsklo se. Byli jsme rádi, že Český Šternberk, cíl naší plavby, se už blíží:

 

 

 

Počasí nám v tu dobu nepřálo, nepohoda trvala …

 

 

 

Nakonec chladná a poměrně drsná přeháňka přešla a my jsme se po počátečním nepochopení, kde je skutečné místo přistání, konečně mohli vylodit:

 

 

 

 

 

Vedoucí akce spolu s několika účastníky, hlavně chlapci, českými i holandskými, nakonec ještě naložili rafty a ostatní vodácké potřeby na speciální povoz, který vše odvezl do skladů provozovatele.

Děvčata jako křehčí stvoření se šla ohřát do autobusu.

 

 

Hodnocení této akce zřejmě navždy zůstane rozporuplné. Jeho škála se v daný den pohybovala v rozmezí od nadšení z prožitého dobrodružství, zvláště mezi chlapci, přes skepsi a roztrpčení z pokaženého počasí v druhé půli plavby, zvláště mezi křehčími dívkami, až po hrubý, hulvátsky neotesaný křik a vyhrožování jednoho z rodičů našich studentů, kterým dotyčný uvítal zejména kolegyni Zdebskou po návratu do Neratovic. Na výzvu, aby se pokusil komunikovat slušně, reagoval otázkou „JÁ S VÁMA NEMLUVÍM SLUŠNĚ?“, což dusnou situaci změnilo v groteskní. Nicméně Holanďané, kteří jsou od mala vedeni k slušnosti v projevu, se jeho „míře kultivovanosti“ nestačili divit a divili se jí hodně dlouho. Jak říká Jan Werich, AROGANCE JE PARUKA NA DUŠEVNÍ PLEŠ.

 

Autor této reportáže, který není zkušeným vodákem a akce tohoto druhu se účastnil ve svých 57 letech teprve podruhé v životě, může za sebe ze svého subjektiního hlediska říci jediné: Všichni účastníci dostali před akcí patřičné rady a pokyny,  jak se připravit,  jak se obléci a vybavit. Autor pamětliv své nezkušenosti se všemi radami a pokyny řídil, a tak žádné vážné problémy způsobené proměnlivým počasím nepocítil. Akce se mu líbila. Ti účastníci, kteří přípravu, rady a pokyny podcenili, si následné problémy způsobili hlavně sami a neměli hledat chybu u jiných. Budiž to do budoucna poučením pro nás pro všechny.

 

Tak či onak, čekaly nás ještě dva zajímavé dny.

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

V úterý 15.4.2014 byla na programu exkurze ve škole a odpoledne po ní následovalo něco z našeho regionu. Tentokrát jsme si vybrali zajímavosti Mělníka a po nich výstup na naši mýtickou horu Říp. Zde si ji ještě prohlížíme z vrcholu věže mělnického chrámu sv. Petra a Pavla. Takové krásné výhledy do kraje v Nizozemsku kvůli nízkému výskytu vyvýšenin jsou dost vzácné, a tak není divu, že se Holanďanům naše krajina líbí:

 

 

I ostatní výhledy z věže chrámu stály za to:

 

 

 

 

Soutok Labe a Vltavy s pobočním vltavským kanálem pochopitelně nesměl chybět:

 

 

Labe těsně za soutokem s Vltavou. Správně by se tento následný společný tok měl jmenovat Vltava, jenže Keltové, kteří tu dříve žili,

ji ve své době v tehdejším nepřehledném a neproniknutelném terénu, kdy oba toky nebyly regulované a místo bylo plné bažin a  říčních ramen, prostě nenašli!

A tak ten tok dále pojmenovávali „Labe“ a Češi od nich jejich omyl převzali! Hle, Vltava, přezdívaná „Labe“!

 

 

A znovu Říp po přiblížení:

 

 

 

Z věže chrámu do podzemí! I tam najdeme něco, co Čechy a Holanďany alespoň trochu sbližuje: Ukrývá se tu historická kostnice, kterou sestavil univerzitní profesor Jindřich Matiegka,

který identifikoval ostatky Jana Ámose Komenského pohřbeného v nizozemském Naardenu!

 

 

 

 

 

 

A aby těch podzemních prostor nebylo málo, prohlédli jsme si ještě i historické podzemí pod mělnickým náměstím:

 

 

 

 

Obzvlášť nás zaujala stará, velmi hluboká studna, kterou vyhloubili a vyzdili zkušení kovkopové z Kutné Hory. Práce odvedli dost a město se v případě obléhání žízně obávat nemuselo:

 

 

 

 

 

 

I autor této reportáže byl z té velikosti a hloubky historické mělnické městské studny celý pryč!

 

 

Později odpoledne jsme se vydali s Holanďany na Říp. Počasí nám přálo, příroda se zazelenala, a tak se bylo na co dívat!

 

 

 

 

 

Výstup na vrchol Řípu nebyl nijak obtížný ani pro Holanďany, ale bylo to pro ně něco nového, protože ve své domovině mají kopců opravdu poskrovnu.

Nejvyšší bod Nizozemska, Vaalserberg, měří 321 m n.m.!

 

 

Takhle jsme se scházeli na vrcholu u rotundy, …

 

 

… kde je vysazena nová pamětní lípa:

 

 

 

 

 

 

Y vrcholu se nám naskytly opravdu hezké výhledy, protože Říp je obklopen samou rovinou. Význam jeho názvu je jednoduchý a výstižný, pochází ze starého germánského slova „ripa“,

což neznamená nic jiného nežli „kopec“, „vrch“ či „návrší“. A takhle jsme z něho patřili na zemi českou, v dědictví nám danou:

 

 

 

 

 

Těmito vizuálními zážitky program tohoto dne skončil a nazítří nás čekala ještě jedna celodenní jízda, a to doslova!

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

Ve středu 16. dubna jsme se společně vydali do Malé Skály poblíž Turnova. Původně měli být na programu tři sportovní aktivity, a sice sjíždění řeky Jizery na člunech, lezení v lanovém centru a jízda krajinou na koloběžkách. Avšak po předchozích rozporuplných zkušenostech z našeho raftování na Sázavě jsme pro větší klid od vodáckých aktivit protentokrát upustili. I tak bylo vzrušení dost. Bohužel pro nedostatek příležitosti nemáme pro tuto reportáž k dispozici žádné snímky z lezení. Nicméně věříme, že i pouhé snímky z koloběžkování budou dostatečně dokumentovat krásný den, který jsme prožili v probouzející se jarní přírodě, která obklopovala skutečně malebnou koloběžkářskou trasu:

 

 

 

Tak tedy naskočit a vzhůru do toho!

 

 

Z biczklu, který měl autor k dispozici namísto koloběžky, bylo třeba fotit rychle, a tak na následujícím snímku přeťalo pohled na šňůru našich jezdců ocelové lano:

 

 

Se sílícím jarem se naplno probudily už také včely! Pastvu měly nachystanou:

 

 

 

Naši jezdci projíždějí mezi domky …

 

 

… a po chvíli také podél Jizery:

 

 

 

Na obrátce čekal oddech a krátké občerstvení:

 

 

 

 

 

A pak znovu přírodou Českého ráje, mezi hezkými domky a podél Jizery zpátky do Malé Skály:

 

 

 

 

 

 

Neváhejte a pojďte si to také zkusit, je to prima!

 

 

A tím také skončil poslední celý den výměny a oficiální program. Na další den, čtvrtek 17.4., už měli naši hosté naplánovaný odjezd domů.

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

A tak se v den odjezdu následovně odehrálo loučení před budovou GFP. Hostitelé přivážejí své hosty k budově GFP, …

 

 

… osobně se přichází rozloučit i náš pan ředitel, …

 

 

… spolu s holandskou profesorkou Bente Toepoel doráží na místo i prof. Miroslava Renková, o jejímž poněkud skrytém, postranním,

ale záslužném fungování ve výměnném programu bude ještě řeč, …

 

 

… holandští studenti čekají na příjezd svého autobusu, …

 

 

 

 

 

… a je vidět, že si naši a holandští studenti často přirostli k srdci. A tohle lidské sblížení je nejcennější výsledek celé té naší výměny, i když se o něm příliš nemluví a zůstává nezaslouženě jaksi stranou.

Tahle zkušenost všem účastníkům v životě pomůže při sbližování s lidmi z jiných zemí, navazování přátelských a spolupracovních vztahů s nimi,

pro získávání zkušeností a pro překonávání kulturních rozdílů:

 

 

 

 

 

Však i pedagogičtí pracovníci, kteří výměnu zajišťují, o tom vědí své a setkávají se spolu už jako staří přátelé!

Nejen prof. Bert Colly a ředitel GFP Aleš Jinoch, …

 

 

… ale třeba také i náš starý známý řidič holandského autobusu Harrie Bruins a prof. Miroslava Renková z Gymnázia Jana Palacha v Mělníce,

která ve skrytu před účastníky skupinové výměny zajišťovala v ČR druhou část programu, a sice individuální studentskou výměnu mezi zájemci z GJP Mělník a Marne College Bolsward:

 

 

Tak tedy ještě nějakou tu poslední společnou fotku na památku, …

 

 

 

 

… nastoupit do autobusu, …

 

 

 

… poslední mávnutí, …

 

 

… a tradá domů, snad zase někdy, vždyť není všem dnům konec!

 

 

Z našich studentů září samá spokojenost, také aby ne, vždyť je čtvrtek ráno a za chvíli se jdou už zase učit do školy, nastává opět všední den a běžné každodenní plnění povinností!

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-

 

A tak, jako obvykle, když  výměna úspěšně skončí, nám nezbývá než pozvat nové další účastníky na novou další výměnu! Pojďte si to vyzkoušet,

Je to velmi zajímavá a intenzivní mezikulturní zkušenost spojená s intenzivní jazykovou praxí!

 

Zvou vás: Bente Toepoel, Ladislava Zdebská, Luboš Renka, Bert Colly a jako záruka platnosti výše uvedeného i ředitel GFP Aleš Jinoch!

 

 

Pojeďte s námi znovu navštívit Holanďany a Frísy, pojďte je pozvat na oplátku k nám, neboť jim máme co nabídnout!

 

 

Jak už bylo kdysi v jedné z předchozích reportáží napsáno,

DOMA ZA PECÍ SE JEŠTĚ NIKDY NIKDO NIČEMU NOVÉMU NEPŘIUČIL,

NIC NOVÉHO NEVIDĚL ANI NEZAŽIL!

 

TĚŠÍME SE S VÁMI, MLADŠÍMI STUDENTY GFP NERATOVICE, NA USKUTEČNĚNÍ DALŠÍ VÝMĚNY S MARNE COLLEGE BOLSWARD !!!

 

-O-O-O-O-O-O-O-

-O-O-O-O-O-

-O-O-O-

-O-