JAN AMOS KOMENSKÝ

(1592 - 1670)


Učitel národů

Pedagogické práce

V bludišti světa

Muž touhy


Jan Amos Komenský se narodil pravděpodobně v obci Nivnice na jihovýchodní Moravě. Brzy osiřel a byl vychováván příbuznými. Byl příslušníkem jednoty českobratrské (její členové byli nekatolíci a žili pevnou náboženskou vírou). Po studiích v Německu působil na českobratrské škole ve městě Fulnek.
Komenského život, který byl ovlivněn mnoha osobními i národními tragediemi, zásadně ovlivnila třicetiletá válka. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620, kdy bylo katolictví uznáno jako jediné náboženství, se Jan musel jako nekatolík skrývat u svých českobratrských šlechtických ochránců. V roce 1628 po vydání ostrých nařízení proti nekatolíkům byl nucen Čechy opustit a zpět už se nikdy nevrátil.
Po odchodu se uchýlil do polského města Lešna a v příštích letech pobýval střídavě v Anglii, Švédsku, východním Prusku, Uhersku a Nizozemí. Během svého života dostal uznávaný český teolog, kněz, pedagog a filozof též pozvání na Harvardskou univerzitu.V roce 1656, kdy vtrhla katolická armáda do Lešna, Komenský musel uprchnout a během bojů byl zničen veškerý jeho majetek.
Zbytek života prožil Komenský v Holandsku, kde vydává mnoho svých pedagogických děl. V posledních letech života podléhá apokalyptickým předpovědím náboženských proroků a dostavuje se i stařecká nekritičnost a iracionálnost. Jan Amos Komenský zemřel 15. listopadu 1670 a je pochován v malém městečku Naardenu poblíž Amsterdamu.

Co zbylo?

Zbylo toho víc, než si myslíme. Idea vzdělávání dívek, myšlenka globálního učení, zejména jazyků, požadavek celoživotního vzdělávání, zásada snášenlivosti různých idejí i lidí různých přesvědčení. Jan Amos Komenský se stal nejen zakladatelem moderní pedagogiky, ale představoval i jednoho z prvních projektantů globálně snášenlivého a mírumilovného světa, velkého experimentu, uskutečňovaného v současnosti například v podobě integrujícího se evropského společenství.



Literatura:
B.Balajka: Přehled dějin literatury I, 1997
P.Hora-Hořejš: Toulky českou minulostí IV, 1995