(1684 - 1738)
Matyáš Braun se narodil roku 1684 v Sautens u Insbrucku jako páté dítě Jakuba Brauna a Magdalény, rozené Neureutrové. Někdy před rokem 1710, po učebních létech v Rakousku a Itálii, zavítal Matyáš Braun do Prahy. V Čechách brzy zdomácněl, našel si tu ženu i přátele a sžil se s naším prostředím.
Již jeho první práce- socha Vidění svaté Luitgardy, umístěna na Karlově mostě- mu zajistila obdiv i množství dalších zakázek. Stovky zakázek v pražských palácích, zahradách, kostelích, ale i na mnoha dalších místech Čech nemohl ovšem zvládnout sám. Tvořil proto jen návrhy a modely a pak jen dotvářel do konečné podoby práci početné dílny, v níž zaměstnával své méně slavné spolupracovníky.
Z tváří Braunových soch je možno vyčíst každé hnutí mysli, těla se zdají být v pohybu, gesta jen dotvrzují dokonalou iluzi života (tzv. barokní iluzionismus). A to Braun, na rozdíl od italských umělců, netvořil z mramoru, ale z méně ušlechtilého pískovce. Braunem byla do českého sochařství vnesena dramatičnost, vášeň a subjektivní neklid.
Ze všech jeho děl jsou asi nejznámější sochy v Kuksu, vytvořené na objednávku hraběte Františka Šporka (alegorie Ctností a Neřestí , monumentální plastiky tesané do pískovcových skal v Betlému u Kuksu), sochy v kostele svatého Klimenta v Praze atd.
(1652-1718)
Tento řezbář a sochař německého původu se narodil ve Spišské Sobotě na Slovensku. Do Čech přišel po roce 1680. Připisuje se mu mnoho soch, hlavně v západních Čechách a zejména první socha Karlova mostu, jíž je svatý Jan Nepomucký, v roce 1681 v Ronšperku u Domažlic vytvořil dřevěnou předlohu, podle které byla ulita socha bronzová, která dnes stojí na pravém zábradlí Karlova mostu. Další svatojánské sochy můžeme najít v Poběžovicích, Tachově, Jirkově, Chomutově, atd..Pro kostel svaté Barbory v Manětíně vyřezal postavy českých světců. Vrchol jeho tvorby se projevil v cyklu dřevěných soch v Tachově. V Klášterci nad Ohří zhotovil řadu plastik a v Libochovicích zajímavou výzdobu krbu v tzv. Saturnově sálu.
Kolem roku 1692 se natrvalo usadil v Praze a otevřel si vlastní velkou dílnu, v níž mu pomáhali i synové. V roce1693 vyzdobili Toskánský palác na Hradčanech. Vytvořili sedm alegorických postav svobodných umění na atice a dva dekorativní erby na průčelí. Pieta pro Karlův most (dnes v nemocnici pod Petřínem) vznikla roku 1695. Okolo roku 1706 nastalo v práci celé Brokoffovy dílny tvůrčí oživení díky sílící spolupráci obou synů. Vznikaly sochy v Radči, Benešově a zvláště ve Voticích, na hlavním oltáři v Kostele sv. Václava. Starý Jan Brokoff vedl firmu až do své smrti, ale oba synové v ní hráli stále významnější roli. Jan Brokoff zemřel v roce 1718 a majitelem dílny se stal starší syn Michal Jan. Po jeho smrti v roce 1721 převzal veškeré umělecké vedení Ferdinand Maxmilián.
(1686-1721)
Narodil se 28.4.1686 v Klášterci nad Ohří. Byl starším synem řezbáře a sochaře Jana Brokoffa. Učit se začal u svého otce, později ve vzdělávání pokračoval u dalších pražských mistrů. Svého otce překonal v technické dokonalosti, ale i vyšším úsilím o realitu. Vytvořil jakýsi mezistupeň mezi kamenickým stylem práce otce a uměním svého mladšího bratra Ferdinanda. Jan měl své sochy narozdíl od Ferdinanda méně prostorové, střídmější a strnulejší. Jan se uplatnil už při výzdobě Mariánského sloupu v Broumově (1706) a při tvorbě několika sousoší Karlova mostu: Křest Krista (1706) a socha sv.Josefa (Obě sochy jsou dnes v Lapidáriu Národního muzea.). S bratrem spolupracoval na soše sv. Vojtěcha. Při tvorbě sousoší sv. Barbory se sv. Markétou a sv. Alžbětou mu také pomáhal bratr, a to zejména se sochou sv. Alžběty. Dále vytvořil sochy českých patronů v Děčíně, sochu sv. Jana Nepomuckého v kostele nejsvětější Trojice v Praze, sochu sv. Ludmily na Vyšehradě v Praze a další práce. Po smrti otce v roce 1718 se načas stal majitelem rodinné dílny. Zemřel 8.9.1721 v Praze.
(1688-1731)
Narodil se v západních Čechách jako druhorozený syn řezbáře a sochaře Jana Brokoffa. Začal se učit, stejně jako bratr, v otcově dílně. Vytvářel dynamické postavy s přirozeně rozevlátými šaty a zároveň dával vyniknout kráse lidského těla. Měl oblibu v exotických postavách, např. socha Turka v sousoší trinitářů a sv. Ivana je jedna z nejznámějších postav Karlova mostu.
Ferdinand hodně cestoval. Při pobytu ve Vídni navázal na italsky orientovaný sochařský směr reprezentovaný bratry Strudely. Ve Vídni na něj také zapůsobila architektonická plastika G.Giulianiho a seznámil se tam rovněž s architektem J.B.Fischerem z Erlachu. Právě ve Vídni tesal Ferdinand mramorové sochy pro Vratislav. Pro Karlův most vytvořil sochu sv. Vojtěcha, sochu sv. Kajetána, sousoší Františka Borgii, sochu sv. Ignáce (v roce 1890 se toto sousoší zřítilo do vody a dnes se nachází v Lapidáriu Národního muzea), sochu Františka Xaverského, sousoší sv. Vincence Ferrarského a sv.Prokopa a sousoší trinitářů a sv. Ivana.
Okolo roku 1715, ve vrcholných letech českého baroka, dosahuje i Brokoffovo sochařství nejvýše. Od mosteckých skupin dospělo k plastice pražského Morzinského paláce(1714) a spolu s architektem Fischerem vytvořil v letech 1714-1716 náhrobek Václava Vratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba v Praze. Ve stejné době vznikla socha sv. Jana Křtitele(1714-1715), dřevěné sochy oltáře Kalvárie u sv. Haštala(1716), soubor dvanácti reliéfních pašijových zastavení a skupina Krista na hoře Olivetské k výzdobě Nových zámeckých schodů v Praze. Mariánský sloup na Hradčanském náměstí v Praze(1724-1726) vyzdobil už ve spolupráci s mladšími sochaři.