FRIEDRICH DÜRRENMATT: NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY

čtvrtek 12. března 2020, Divadlo na Vinohradech

„Příběh je tedy domyšlen do konce, nastane-li v něm obrat k nejhoršímu.“

Do hospodářsky upadajícího města Güllen se vrací miliardářka Klára Zachanassianová. Co mohou zadlužení občané udělat pro to, aby jim slavná rodačka, kterou před léty z města vyhnali kvůli špatné pověsti, pomohla vrátit prosperitu a pozvednout životní úroveň? Nic víc a nic míň, než obětovat život Klářina vrstevníka a jejího milence Illa, který svou zradou zapříčinil její hanbu.
Geniální švýcarský dramatik, dnes uznávaný klasik moderního divadla, vstoupil touto hrou odvážně do přemýšlení evropské společnosti o tom, jak se vyrovnat s vinami a traumaty totalitní minulosti. Příběh společnosti, která iluzi prosperity obětuje základní hodnoty, na nichž byla ustanovena, a která navenek toto podvolení dokáže opentlit moralizováním a oslavou vlastní ztracené mravnosti, domyslel Dürrenmatt „do konce“. Hra překročila rámec doby svého vzniku a její obsah se aktuálně otevírá i v nových společenských konstelacích.

„Tragédie předpokládá vinu, bídu, míru věcí, přehled, zodpovědnost. V tom šlendriánu našeho století už není viníků, ani těch, kdo jsou zodpovědní. Nikdo za nic nemůže a nikdo to nechtěl. Všechno se to řítí a někde to vázne. K nám už se hodí jen komedie.!

Překlad: Jiří Strach
Režie: Jan Burian
Dramaturgie: Jan Vedral
Scéna: Karel Glogr
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Ivan Acher
Hrají: Dagmar Havlová Veškrnová, Tomáš Töpfer, Denny Ratajský, Petr Kostka, Václav Svoboda, Jiří Maryška, Pavla Jahodová, Eva Režnarová, Zuzana Vejvodová, Marek Holý, Aleš Procházka, Jiří Šesták, Tomáš Pavelka, Oldřich Vlach, Tomáš Dastlík, Jiří Plachý, Viktor Javořík, Daniela Písařovicová/Jakub Železný, Mimický sbor Divadla na Vinohradech, Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu

V představení se ve shodě s požadavky textu na scéně kouří.
Délka představení: 135 minut, začátek v 19.00

EMILY BRONTË, MARIE NOVÁKOVÁ: NA VĚTRNÉ HŮRCE

úterý 11. února 2020, Švandovo divadlo

Láska prý hory přenáší. Ale téhle lásce stojí v cestě mnohem vyšší překážky – společnost a zraněná pýcha. Kateřina a Heathcliff si složili slib na svobodných úpatích Větrné hůrky, kde je vášeň stejně krutá jako severní vítr. Z dětí, které neznají rozdíly, se však stávají dospělí a jejich pouto se oslabuje pod tlakem sociálních rozdílů a falešných představ o štěstí. Když dojde ke zradě, od lásky je k nenávisti nebezpečně blízko. A od nenávisti zpět k lásce se táhne cesta tak daleká, že na její konec dohlédne až oko příští generace.

Slavný román Emily Brontë na pomezí milostné literatury, psychologického dramatu a gotického hororu zachycuje příběh dvou generací, které doplácí na jedno spontánní rozhodnutí otce rodiny ujmout se opuštěného sirotka Heathcliffa. Rodinná sága v sevření věčných protikladů: lásky a nenávisti, svobody a spoutanosti, společnosti se sklony k jednoduchým hodnocením a přírody, jež nezná rozdílů. 

Jsou pohoří, která ani láska nezdolá, a cesta na jejich vršek je neustále ztěžována silami silnějšími než jakýkoliv rozmar větru. Kolik let potřebuje láska, aby si proklestila cestu bodláčím letitých intrik? 

Překlad: Květa Marysková
Adaptace: Marie Nováková
Režie: Martin Františák
Dramaturgie: David Košťák
Scéna: Marek Cpin
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba: David Smečka
Hrají: Marie Štípková, Klára Cibulková, Denisa Barešová, Jan Grundman, Tomáš Červinek, Anna Stropnická, Petr Buchta/Oskar Hes, Marta Dancingerová, Tomáš Petřík, Matěj Anděl, Matěj Nechvátal, Jan Mansfeld

Délka představení: 160 minut, začátek v 19.00

VÁCLAV HAVEL: ŽEBRÁCKÁ OPERA

pondělí 27. ledna 2020, Divadlo v Dlouhé

Žebrácká opera je právem považována za divácky nejpřitažlivější Havlovu hru. Její předlohou je již od 18. století oblíbená stejnojmenná hra Johna Gaye, která svého času inspirovala i světoznámou adaptaci B. Brechta a K. Weilla. Jedná se o hru, v níž dva šéfové konkurenčních zločineckých gangů Macheath s Peachumem a s nimi zkorumpovaný šéf policie Lockit bojují o moc nad londýnským podsvětím.

Jedinečnost Havlovy adaptace tkví v důsledně nesentimentálním pohledu na mafiánské praktiky vůdců londýnského podsvětí (a potažmo i vůdců světa). Princip bezzásadovosti a lži je tu doveden ad absurdum: každý lže každému a každý každého zrazuje. Nikdo není tím, kým se zdá být. Téma je umocněno jazykem, který je v komickém rozporu s postavami: gauneři, zloději a prostitutky se vyjadřují vysoce kultivovaně, jako dokonalí gentlemani a zároveň odborníci na psychologii, sociologii, etiku atd.; s neúprosnou logikou vrší argumenty pro svá stanoviska i pro případné změny těchto stanovisek, obratně manipulativně vysvětlují své podlé činy a svá selhání, čímž u diváků vyvolávají salvy smíchu i mrazivé zjištění dokonale fungujícího podvodu světa.

Pravda nevítězí, protože každý zde má tu svou, a i ta platí jen, když se to vyplatí. Idealismus je směšný a musí zákonitě zemřít tam, kde za všech okolností vítězí pragmatický cynismus.

Režie: Hana Burešová
Dramatrugie: Štěpán Otčenášek
Scéna: Tomáš Rusín
Kostýmy: Zuzana Štefunková-Rusínová
Hudba: Petr Hromádka
Účinkují: Petr Štěpán, Jan Mazák, Markéta Sedláčková, Katarína Mikulová, Viktor Skála, Eliška Skálová, Aleš Slanina, Alena Antalová, Radka Coufalová, Alan Novotný, Igor Ondříček, Jaroslav Záděra

Délka představení: 160 minut, začátek v 19.00

 

JAROSLAV HAVLÍČEK: NEVIDITELNÝ

pondělí 9. prosince 2019, divadlo Rokoko

Divadelní adaptace románu o touze po moci, rodinné anamnéze a neviditelném strýci

Je počátek dvacátého století a v továrníkově vile na maloměstě se chystá svatba. Novomanžel Petr Švajcar, inteligentní mladík z bídných poměrů, zná jen jednu radost, radost z moci, bohatství a splnění vytyčených cílů za každou cenu. Odmítá přikládat váhu zjištění, že rodina Hajnů, do které se přiženil, je zatížena duševní nemocí. Svou cestu ze dna na vrchol společenského žebříčku si prokousává bezohledně, krutě a cynicky. Jenže osud, či bůh, neviditelná síla, ho v podobě rodinného prokletí sráží zpět na kolena.
„Neřekl jsem nesčíslněkrát, že mé odvážnosti, mé krutosti měly jediný cíl, získat pro sebe kousek štěstí? Och, ani mi nešlo o veliké štěstí. Přál jsem si mít trochu moci, která by odpovídala mé povaze, a šosácké, pokojné soukromí ve středu zdravé rodiny.“

Režie: Martin Františák
Divadelní adaptace: Martin Velíšek
Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba: David Smečka
Světelný design: Ondřej Kyncl
Hrají: Petr Konáš, Petra Tenorová, Miloslav Mejzlík, Marie Málková, Milan Kačmarčík, Sára Affašová, Aleš Bilík, Jiří Schwarz, Milan Kern
Délka představení: 3 hodiny (včetně přestávky), začátek v 19.00 hodin
V inscenaci je použito stroboskopické světlo, které není vhodné pro osoby trpící epilepsií.

 

ANTON PAVLOVIČ ČECHOV: RACEK

pondělí 29. dubna 2019, Divadlo v Dlouhé

Jedna z nejznámějších světových her, kde se mluví o něčem jiném, o něčem jiném se žije a o něčem jiném je život.

Na břehu jezera žije od dětství mladá dívka; má ráda jezero jako racek, je šťastná a volná jako racek. Ale náhodou se objeví člověk, spatří ji, a protože nemá nic jiného na práci, přivede ji do záhuby, jako toho racka…

A je tu dívka a chlapec, spisovatel a herečka, strýček a další lidé a lvi, orli a křepelky, parohatí jeleni, husy, pavouci, mlčenlivé ryby přebývající ve vodách, mořské hvězdice… zkrátka všechny životy.

 V žádné své jiné práci nevěnuje Čechov tolik pozornosti tématu lásky jako právě v této hře. Je tedy Racek hrou o lásce? Myslím, že ne. Je jí tu sice „pět metráků”, ale o filozofování na toto téma Čechovovi nešlo. Láska mu byla spíš klíčem pro pochopení člověka. Říkal, že „to, co člověk prožívá, když je zamilovaný, je vlastně nejpřirozenější stav” a že „zamilovanost ukazuje člověka, jaký by měl a mohl být”. Skoro všechny postavy jsou tu nějak zamilované. Ale ti, koho milují, nemilují je. To nebyl jen nápad komediografa, to odráží i tehdejší životní pocit autorův. – Co člověk zmůže, není-li milován tím, koho miluje on? Nemůže-li realizovat svou představu šťastného života? Je-li bezmocný právě v tom, na čem mu nejvíc záleží? Čechovovi ovšem nešlo jen o otázku marné lásky, ale vůbec o rozpor mezi touhou a skutečností. Cítil, že asi právě tento okamžik je pro člověka nejdůležitější: jak se dokáže či nedokáže vypořádat se ztrátou perspektivy osobního štěstí. (L. Pistorius)

Překlad: Leoš Suchařípa  

Režie: SKUTR  

Scéna: Jakub Kopecký  

Kostýmy: Simona Rybáková  

Hudba: Petr Kaláb  

Hrají: Klára Sedláčková-Oltová, Pavel Neškudla, Pavel Tesař, Marie Poulová, Tomáš Turek, Magdalena Zimová, Eva Hacurová, Ondřej Rychlý, Petr Jeništa, Jan Vondráček, Jan Meduna, Martin Veliký, Lenka Veliká, Michaela Doležalová

Délka představení: 165 minut včetně pauzy, začátek v 19.00

Před představením 29. dubna od 18.15 setkání s tvůrčím týmem – režisér Lukáš Trpišovský.

FRANTIŠEK LANGER: PERIFERIE

Čtvrtek 21. března 2019, Divadlo Na Vinohradech

 O Periferii, kterou jsme měli vidět již v prosinci, nepřijdeme!

Mladík Franci se po roce ve vězení vrací „domů“ – a ve svém bývalém pokojíku na periferii nachází mladou pohlednou ženu, která se živí nejstarším řemeslem světa. Navzdory tomu se oba rychle sblíží a Anči se stane součástí Franciho snu – stát se tanečníkem v baru. Zdá se, že oba čeká společná a hlavně lepší budoucnost, ale vše změní nečekané a dramatické setkání Franciho s jedním z Ančiných „klientů“ – mladík v krátké potyčce bohatého stavitele zabije…
Hra bývá také vnímána jako „český Zločin a trest“, etické rozpory se zde rozevírají na pozadí dobového věcného relativismu. Klíčovou roli v baladickém příběhu zločince, který hledá svého detektiva, má postava Soudce, ztroskotaného právníka chudých, přísně rozlišujícího mezi božským právem a lidskou spravedlností. Hra strhuje nejen napínavým dějem, ale vybízí i k mnoha otázkám a úvahám o svědomí, spravedlnosti a potřebě řádu, které si člověk klade už odedávna a které jsou právě v naší neklidné (post)moderní době vysoce aktuální a naléhavé.
V inscenaci živě zazní píseň Karla Hašlera. Scénickou hudbu nahrál Epoque Orchestra pod vedením dirigenta Jana Kučery.

Ve hře předepisuje autor na scéně kouření a inscenace jeho umělecký záměr respektuje.

Režie: Martin Huba
Kostýmy: Peter Čanecký
Hudba: Ondřej Brousek
Dramaturgie: Jan Vedral
Hrají: Marek Lambora, Jana Kotrbatá, Igor Bareš, Tomáš Dastlík, Denny Ratajský, Petr Rychlý, Eva Režnarová, Vendulka Křížová, Oldřich Vlach, Pavel Rímský, Jaroslav Kepka, David Steigerwald aj.

Délka představení: 140 minut, začátek v 19.00

Zpět