V pátek 12. 6. jsme byli na exkurzi v pevnosti Terezín. V místě terezínského ghetta ve Velké pevnosti se dnes nachází normální město. Po příjezdu jsme se odebrali do budovy Magdeburských kasáren, kde jsme zhlédli velice zajímavý a poučný dokument a výstavu kostýmů k divadelní hře Ester a vyslechli základní informace o funkci terezínského ghetta a životě v něm. Poté jsme se vydali na prohlídku ghetta. Jako první jsme se zastavili v Muzeu ghetta, které za protektorátu sloužilo jako chlapecký domov – heim. Vyslechli jsme si několik příběhů nadaných dětí, které zde žily. Zaujal nás osud Petra Ginze nebo Helgy Weissové.  V centru města jsme se pak zastavili na náměstí a dozvěděli jsme se, co všechno dělali nacisté, aby terezínské ghetto na první pohled vypadalo jako normální město, zvláště při návštěvě Mezinárodního výboru Červeného kříže.
  
Po obědě jsme zamířili směrem k bývalé pekárně, v níž pracovali vězni. Jak jsme se dozvěděli, práce zde byla jednou z nejlepších v ghettu, protože pracovníci si občas mohli přilepšit nějakým pečivem navíc. Pak jsme se odebrali do márnice, tam pro změnu byla práce nejhorší. Šli jsme se podívat také na hřbitov a do krematoria, kde se spalovala těla lidí, kteří v ghettu zemřeli. Nepřežila asi čtvrtina lidí z těch, kteří do pevnosti vešli, a další tři čtvrtiny z přeživších zemřely později po transportu na východ.
  
Jako poslední bod prohlídky nás čekala Malá pevnost, v níž byli vězněni mj. i lidé, kteří se ve velké pevnosti něčím provinili, případně těžcí zločinci (mj. Gavrilo Princip).  Podmínky v Malé pevnosti byly strašné a nedalo se zde přežít déle než měsíc. O osudu  vězňů rozhodoval velitel pevnosti Heinrich Jöckel.
  
Z exkurze v Terezíně jsem si odnesl docela silný zážitek a nejvíce si asi budu pamatovat, kolik lidí muselo zemřít kvůli jednomu člověku.
Ondřej Čejka, kvarta B
Zpět