úterý 11. února 2020, Švandovo divadlo

Láska prý hory přenáší. Ale téhle lásce stojí v cestě mnohem vyšší překážky – společnost a zraněná pýcha. Kateřina a Heathcliff si složili slib na svobodných úpatích Větrné hůrky, kde je vášeň stejně krutá jako severní vítr. Z dětí, které neznají rozdíly, se však stávají dospělí a jejich pouto se oslabuje pod tlakem sociálních rozdílů a falešných představ o štěstí. Když dojde ke zradě, od lásky je k nenávisti nebezpečně blízko. A od nenávisti zpět k lásce se táhne cesta tak daleká, že na její konec dohlédne až oko příští generace.

Slavný román Emily Brontë na pomezí milostné literatury, psychologického dramatu a gotického hororu zachycuje příběh dvou generací, které doplácí na jedno spontánní rozhodnutí otce rodiny ujmout se opuštěného sirotka Heathcliffa. Rodinná sága v sevření věčných protikladů: lásky a nenávisti, svobody a spoutanosti, společnosti se sklony k jednoduchým hodnocením a přírody, jež nezná rozdílů. 

Jsou pohoří, která ani láska nezdolá, a cesta na jejich vršek je neustále ztěžována silami silnějšími než jakýkoliv rozmar větru. Kolik let potřebuje láska, aby si proklestila cestu bodláčím letitých intrik? 

Překlad: Květa Marysková
Adaptace: Marie Nováková
Režie: Martin Františák
Dramaturgie: David Košťák
Scéna: Marek Cpin
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba: David Smečka
Hrají: Marie Štípková, Klára Cibulková, Denisa Barešová, Jan Grundman, Tomáš Červinek, Anna Stropnická, Petr Buchta/Oskar Hes, Marta Dancingerová, Tomáš Petřík, Matěj Anděl, Matěj Nechvátal, Jan Mansfeld

Délka představení: 160 minut, začátek v 19.00

pondělí 27. ledna 2020, Divadlo v Dlouhé

Žebrácká opera je právem považována za divácky nejpřitažlivější Havlovu hru. Její předlohou je již od 18. století oblíbená stejnojmenná hra Johna Gaye, která svého času inspirovala i světoznámou adaptaci B. Brechta a K. Weilla. Jedná se o hru, v níž dva šéfové konkurenčních zločineckých gangů Macheath s Peachumem a s nimi zkorumpovaný šéf policie Lockit bojují o moc nad londýnským podsvětím.

Jedinečnost Havlovy adaptace tkví v důsledně nesentimentálním pohledu na mafiánské praktiky vůdců londýnského podsvětí (a potažmo i vůdců světa). Princip bezzásadovosti a lži je tu doveden ad absurdum: každý lže každému a každý každého zrazuje. Nikdo není tím, kým se zdá být. Téma je umocněno jazykem, který je v komickém rozporu s postavami: gauneři, zloději a prostitutky se vyjadřují vysoce kultivovaně, jako dokonalí gentlemani a zároveň odborníci na psychologii, sociologii, etiku atd.; s neúprosnou logikou vrší argumenty pro svá stanoviska i pro případné změny těchto stanovisek, obratně manipulativně vysvětlují své podlé činy a svá selhání, čímž u diváků vyvolávají salvy smíchu i mrazivé zjištění dokonale fungujícího podvodu světa.

Pravda nevítězí, protože každý zde má tu svou, a i ta platí jen, když se to vyplatí. Idealismus je směšný a musí zákonitě zemřít tam, kde za všech okolností vítězí pragmatický cynismus.

Režie: Hana Burešová
Dramatrugie: Štěpán Otčenášek
Scéna: Tomáš Rusín
Kostýmy: Zuzana Štefunková-Rusínová
Hudba: Petr Hromádka
Účinkují: Petr Štěpán, Jan Mazák, Markéta Sedláčková, Katarína Mikulová, Viktor Skála, Eliška Skálová, Aleš Slanina, Alena Antalová, Radka Coufalová, Alan Novotný, Igor Ondříček, Jaroslav Záděra

Délka představení: 160 minut, začátek v 19.00

pondělí 9. prosince 2019, divadlo Rokoko

Divadelní adaptace románu o touze po moci, rodinné anamnéze a neviditelném strýci

Je počátek dvacátého století a v továrníkově vile na maloměstě se chystá svatba. Novomanžel Petr Švajcar, inteligentní mladík z bídných poměrů, zná jen jednu radost, radost z moci, bohatství a splnění vytyčených cílů za každou cenu. Odmítá přikládat váhu zjištění, že rodina Hajnů, do které se přiženil, je zatížena duševní nemocí. Svou cestu ze dna na vrchol společenského žebříčku si prokousává bezohledně, krutě a cynicky. Jenže osud, či bůh, neviditelná síla, ho v podobě rodinného prokletí sráží zpět na kolena.
„Neřekl jsem nesčíslněkrát, že mé odvážnosti, mé krutosti měly jediný cíl, získat pro sebe kousek štěstí? Och, ani mi nešlo o veliké štěstí. Přál jsem si mít trochu moci, která by odpovídala mé povaze, a šosácké, pokojné soukromí ve středu zdravé rodiny.“

Režie: Martin Františák
Divadelní adaptace: Martin Velíšek
Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba: David Smečka
Světelný design: Ondřej Kyncl
Hrají: Petr Konáš, Petra Tenorová, Miloslav Mejzlík, Marie Málková, Milan Kačmarčík, Sára Affašová, Aleš Bilík, Jiří Schwarz, Milan Kern
Délka představení: 3 hodiny (včetně přestávky), začátek v 19.00 hodin
V inscenaci je použito stroboskopické světlo, které není vhodné pro osoby trpící epilepsií.