V pondělí 17. prosince 2012 se konalo v Sedlčanech KRAJSKÉ KOLO STŘEDNÍCH ŠKOL VE FLORBALE, kam se probojovalo i naše Gymnázium. Náš tým si zasloužil lístek na tuto akci, když suverénně dominoval v okresním kole a doslova převálcoval místní konkurenci, a za těžko uvěřitelných 7 let se opět mohl ucházet o postup na celostátní soutěž. Věděli jsme, že šance máme velké, jelikož tak dobře poskládaný tým tu dlouho nebyl. Avšak brzy nás elán přešel. Obdrželi jsme propozice, ve kterých byl jasně stanoven věk účastníků. V našem případě to znamenalo ztrátu dvou, nestydím se říci, silných opor. Počet našich borců byl tedy zredukován na pouhých sedm hráčů včetně brankáře. A tak jsme se neohroženě vydali vstříc Sedlčanům v následující sestavě: Radim TŮMA (5. A), Jan CVACH, Jakub DUCHOSLAV (6. A), Karel CERHA, Kryštof DÍTĚ, David CHVÁTAL (7. A) a jako poslední kapitán Martin UHER (8. B). Doprovodem nám byl jako již tradičně pan profesor Radek Vacín.
Toho dne každý z nás vstával velice brzy a již v šest ráno jsme seděli ve vlaku. Po dlouhé a vyčerpávající cestě jsme nakonec dorazili na místo konání, do krásné sedlčanské haly, kterou, abych pravdu řekl, jsem v těchto končinách nečekal. Všimli jsme si, že naši protivníci disponují dvakrát větším počtem hráčům než my, a já jsem si v duchu říkal, abychom hlavně neudělali naší škole ostudu. Nicméně se turnaj rozjel a nutno podotknout, že se na nás při losu usmálo menší štěstí. První zápas ve skupině nás čekal s favorizovaným Benešovem. Ten jsem odhadoval na nejlepší tým, jelikož zde bylo několik hráčů z regionálních výběrů dorostenců střešovického Tatranu a Bohemky. Zápas započal a během chvíle jsme inkasovali branku. To nás naštěstí nabudilo a začali jsme se koncentrovat na hru. Předváděli jsme pohledný florbal a naše snaha vyústila v ovoce. Nádhernou střelou se vyšvihl Kryštof Dítě, jenž prokličkoval benešovskou obranou, jako když nůž projede máslem, a bylo srovnáno. Zápas pokračoval, avšak Benešovu se podařilo dát víc branek a zaslouženě vyhrál 3:2. Druhý soupeř přijel z Nymburka. Poté, co jsme zjistili, jakou hru předvádí, bylo takřka nemožné s tímto týmem prohrát. Byla by to ostuda, kterou by nikdo z nás neunesl. A přesně s těmito pocity jsme jako favorité nastoupili do zápasu. Brzy hru uklidnil již jednou zmiňovaný Kryštof Dítě, když nekompromisně propálil obranu a brankáře Nymburka. Vzápětí jsme přidali další branku a všechna nervozita z nás spadla. Polovinu zápasu jsme hráli výborně, ale pak se stalo to, co bývá pro naše Gymnázium typické, přestali jsme úplně hrát naši hru a dovolili jsme soupeři srovnat dvoubrankové manko. Dodnes nechápu, jak je to možné, ale chlapci z Nymburka nás začali přehrávat. Naštěstí naše obavy z remízy (a možná dokonce i z prohry) vyprchaly, když pravý útočník David Chvátal s milimetrovou přesností zakončil pod „víko“ brankáře pár minut před závěrečnou sirénou. Posléze jsme již soupeře nepustili do hry a postoupili jsme z krásného druhého místa. V té chvíli se začal projevovat náš žalostný počet a na každém z nás byla vidět únava. Chvíli jsme si odpočinuli, ale nakonec jsme stejně museli nastoupit do semifinálového utkání proti domácím Sedlčanům, jež bez problémů vyhrály druhou skupinu.
Teď šlo do tuhého! Začal další náš zápas před halou plnou domácích fanoušků. A to byl možná jeden z důvodů, proč jsme hráli tak skvěle, jejich publikum nás vyburcovalo k takřka heroickému výkonu, když vezmete v potaz početní rozdíly obou mužstev. Ačkoli nás bylo pouze sedm z toho šest hráčů v poli, byli jsme to my, kdo určoval tempo hry. První dalekonosnou brankou se vyznamenal Karel Cerha a vyvolal v nás větší „hlad“ po vítězství. Pak Jakub Duchoslav vsítil další branku, když si nádherně položil domácího brankáře, a překvapil tak i obranu soupeře. Do druhé půli utkání jsme šli s dvoubrankovým vedením. Nohy nás bolely, ale nikdo z nás se nevzdával a bojoval o každý míček a centimetr hřiště. Postupem času tlak domácích sílil a my už jsme neměli skoro žádné síly vytvořit si šance. Naštěstí se náš sok trápil v koncovce a my jsme obětavě bránili naší tvrz. Minutu před koncem však Jan Cvach nedosáhl na backhendovou střelu a domácí snížili na rozdíl jedné branky. Atmosféra začala houstnout a Sedlčany pohltila vlna naděje. I když byl závěr trochu vyhrocený, hráli jsme s chladnou hlavou, a ani odvolání brankáře domácím nepomohlo. Martin Uher pohotově vyhodil míček pryč od naší brány. Ten jsme pak zavezli hluboko na polovinu celku hrajícího ve světle modrých dresech, kde jsme v poklidu sledovali krátící se čas. Konečný výsledek tedy 2:1 v náš prospěch.
Ve finále nás opět potkal tým z blízkého Benešova. První půli jsme zase hráli vyrovnaně, tak jako v našem prvním vzájemném utkání. Jenže jsme opět selhali v koncovce, a proto Benešov po půlce zápasu vedl 1:0. Ve druhé půli se již naplno projevil náš početní handicap a každý z nás začal doslova tahat nohy. Na našich šancích jsme se neskutečně nadřeli, ale nebyli jsme schopni je proměnit. V rychlém sledu střel jsme obdrželi čtyři branky a bylo téměř rozhodnuto. Tento zápas jsme prohráli 5:0. Ačkoli se jednalo o dosti vysoký výsledek, byli jsme se svým výkonem spokojeni. Nikdo z nás totiž nečekal, že přivezeme ze Sedlčan takovýto úspěch, který jsme následně s panem profesorem Radkem Vacínem oslavili hezky po česku.
Za sebe musím všechny kluky pochválit, jelikož každý nechal na hřišti všechno. Ať už se jednalo například o Radima Tůmu či našeho kapitána, nikdo nevypustil jediný moment hry. Každý z nás si sáhl na dno svých sil. Bůh ví, jak by tomu bylo, kdybychom měli o dvě, tři posily navíc. Tak snad příště…
Jakub Duchoslav
