Dne 9.9. jsme v ranních hodinách odjeli z Neratovic do Terezína. Prvních pár hodin po příjezdu do ghetta, ubytování a obědě jsme všichni ještě měli jakousi pozitivní náladu, nedoléhala na nás zatím skoro žádná tíseň a bylo vcelku těžké si živě představit onu hrůzu, která se v prostředí ulic i za zdmi domů odehrávala.

První den našeho pobytu jsme prošli s velmi milou průvodkyní terezínské ghetto, navštívili márnici a také se podívali do muzea ghetta.

Večer jsme se sešli na půdě Magdeburských kasáren a viděli jsme dokumentární film Poslední motýl, který mohl vehnat slzy do očí nejednomu z nás. Po tomto filmu už bylo mnohem snazší si při procházení terezínských ulic uvědomit, jak to všechno vypadalo a čím si tu každý prošel. Tentýž večer jsme se rozdělili do skupin přibližně po pěti lidech a byla nám přiřazena jména a údaje o osobách žijících v Terezíně za druhé světové války. Večer jsme si projekty nejprve připravovali a prezentace byla na programu až další den.

Po obědě jsme sledovali dokument s výpověďmi pamětníků, který se nám rozhodně vryl do paměti. Jejich vzpomínky nám ještě více přiblížily vše, co se odehrávalo nejen zde, ale i v jiných táborech.

Od soboty 14. do čtvrtka 19. června vyrazila skupina studentů z Gymnázia Františka Palackého na několikadenní zájezd do překrásné Anglie. I přes velmi vyčerpávající cestu na zemi i pod vodou (skrz Eurotunel spojující Anglii s Francií) jsme do Londýna dorazili brzy ráno připraveni na zajímavé památky a na spoustu nových informací. Shard – nejvyšší budova Británie, nová, energeticky-bezztrátová londýnská radnice, Tower Bridge a mnohé další zajímavosti byly toho dne studenty navštíveny. Poté už následovalo jen ubytování v rodinách ve městě Oxford. 

 

Další den byla na programu návštěva starobylého městečka Stratford nad Avonou – rodiště slavného anglického básníka a dramatika Williama Shakespeara. Následoval středověký hrad Warwick přestavěný převážně pro turistické účely, s Růžovou zahradou, kde růži vysadila i princezna Diana. A už zbývala jen návštěva města, které se asi každému vybaví při slovech „prestižní škola“ – Oxford. Zde určitě hned několika studentům proběhlo hlavou, jak úžasné by bylo studovat právě tady. 

 

Den příští započalo lázeňské město Bath, jehož léčivé prameny jsou celosvětově proslulé. Katedrála v Salisbury nám vyrazila dech, i když jsme se při pohledu na její prohnuté podpůrné sloupy obávali, aby nám nespadla na hlavu. A nakonec jsme si nechali to nejmýtičtější anglické místo, na které se těšil bezpochyby úplně každý – Stonehenge. 

 

Poslední den jsme začali návštěvou „chaty“ britské královské rodiny, hradu Windsor. Po průchodu bezpečnostní kontrolou jsme mohli navštívit hrob královny matky v Kapli sv. Jiří a také neobyčejně veliký domek pro panenky královny Mary z Tulcu. Na hradě byla v době naší návštěvy přítomna i královna Alžběta II., která přijela na královské dostihy Royal Windsor. Bohužel jsme ji ale při naší prohlídce nikde nezahlédli. Následovala celodenní výprava do Londýna. Metrem na Baker Street, kolem domu číslo 221b, kde žil a vyšetřoval nejznámější detektiv všech dob Sherlock Holmes, a už jsme byli u Muzea voskových figurín Madame Tussaud, kde si každý pořídil fotku se svým oblíbeným hercem, zpěvákem či superhrdinou – i když jenom voskovým.  Při procházení překrásným Londýnem jsme si ani nevšimli, že se pomalu stmívá, a tak jsme krásně osvětlený Big Ben (tedy Elizabeth Tower) i Londýnské oko viděli až za tmy. Kolem jedenácté hodiny večerní pro nás přijeli páni řidiči a na cestu domů nám Big Ben odbíjel svou slavnou melodii.