Krakatit se vymyká tradiční tvorbě Karla Čapka; nenajdeme v něm jeho obvyklou umírněnost, systematičnost a pragmatismus – lze bez nadsázky říci, že se vymkl svému autorovi z kontroly. Není divu. Proslulý román píše Čapek v období svých Kristových let, kdy si nabírá stále více a více práce, kdy bojuje již pár let s bolestmi způsobenými Bechtěrevovou chorobou a především se ocitá mezi dvěma ženami – Olgou Scheinpflugovou a Věrou Hrůzovou. Na jaře 1923 u něho vrcholí duševní krize. I proto v románu ustupuje ratio do pozadí a na povrch vypluje mnohé z potlačovaného, hlubinného a živelného, ba bytostného. Krakatit bývá právem označován za nejvíce autobiografický román Karla Čapka.

Horečka a exploze. Dva ústřední motivy, které Krakatitem prostupují v různých rovinách i významech. Prudkost a náhlá zastavení. Vášeň po poznání i vášeň erotická; tříštění poklidu a řádu, překračování hranic až k sebedestrukci. Okamžik postavený proti věčnosti. Poryvy přecitlivělosti i zarputilé a bezohledné vydání se za čímsi. Bolestivé sebepoznání a v jeho důsledku neodvratitelná odpovědnost za své činy.

Čapek vytvořil svět na hraně snu a reality, snad na hraně života a smrti, vědomí a nevědomí. Proto je zde možné vše – až příliš smířlivě plynoucí řád v Týnici, kafkovská absurdita vojenské monarchie, oživlé stíny totální anarchie a předzvěst chaosu, stejně jako rozhovory s Ďáblem či Bohem mimo čas a prostor.

Skupina architektů připravuje demolici malebného středověkého městečka v podhradí, na jehož místě má být vystavěno panelové sídliště pro dva tisíce obyvatel.

Václav Havel napsal Asanaci v roce 1987. Rozvoj městského bydlení v 70. a 80. letech minulého století byl v Československu plánován komunistickou stranou a devastace paměti míst a vzhledu většiny českých měst i částí Prahy je nenapravitelná. Podobně i současné developerské projekty odlidšťují města s téměř stejnou intenzitou a hře dávají novou aktuálnost. Městské životní prostředí je ve zkorumpovaném státě opět tvořeno proti vůli a potřebám jeho obyvatel.

Hrají: Jiří Ornest/Ivan Řezáč, Kristina Beranová, Ondřej Veselý/Stanislav Majer, Igor Chmela, Ivan Lupták, Natália Drabiščáková, Natálie Řehořová, Ondřej Mataj, Ladislav Hampl, Miloslav Mejzlík, Jan Dvořák a další.